Dobrý pastýř

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí | 11. září 2016

Obraz dobrého pastýře, který nese na ramenou ztracenou ovečku, je vděčným námětem pro umělce. Ježíš mívá na takových obrazech vlídnou, laskavou tvář a ovečka se k němu spokojeně tulí. Ale bývá tomu tak i v reálném životě? Poselstvím evangelia je sdělit, že Ježíš je dobrým pastýřem, který hledá a zachraňuje. Bere do náruče a nese. Ale nic se tu nepíše o tom, zda se to ovečce líbí.

Boží náruč může mít různou podobu. O májových jsme si s dětmi vyprávěli příběh o člověku, kterému Ježíš ukázal cestu jeho života. Po celou dobu jsou v něm vidět dvoje stopy, ale v jednom okamžiku jedny stopy mizí. A člověk si vzpomene, že to byly ty nejtěžší životní chvíle. Tu se zeptá: „Pane, proč jsi mě v té době opustil?“ A Ježíš mu odpovídá: „Já tě neopustil, já tě nesl v náruči.“

Náruč dobrého pastýře nemusí být pohodlným místem. A je důležité vědět, že utrpení a kříž nemusejí být jen Božím trestem, ale mohou být chvílí, kdy se rodí naše spása. A že když nám někdo pomáhá, může to i bolet.

Do jedné tramvaje nastoupil nenápadný muž. Tu ho uviděly malé děti a daly se do křiku a pláče a začaly se schovávat za svoji učitelku. Cestující to znepokojeně sledovali a někteří se na něho začali dokonce výhružně mračit. „Určitě to bude nějaký surovec, když se ho ty děti tak bojí,“ napadlo nejednoho z nich. Napjatou situaci vyřešila paní učitelka, která hlasitě pravila: „Děti, nekřičte a hezky pozdravte pana zubaře.“

Jsou lidé, kteří, aby nám mohli pomoci, musí někdy působit bolest. A podobně je tomu i v duchovním životě. Abychom mohli vyrůst ze svého sobectví, pýchy, hněvu a různých jiných hříchů, dopouští Bůh utrpení, které nás očišťuje, uzdravuje a zachraňuje.

V klášteře měli školu, do které chodili studenti z různých poměrů. Někteří byli nadaní, jiní bohatí a se všemi bylo potřeba pracovat. Jednoho dne přijali chlapce, který byl velmi nadaný, ale také mazaný a pohodlný. A když zjistil, že je ve třídě nejchytřejší, začal studium zanedbávat a spoléhal na to, že k němu bude opat stejně shovívavý jako k těm, kdo nadání moc nepobrali. Jaké bylo jeho překvapení, když dostal dvojnásobek úkolů a přísné tresty za to, že je nesplnil. Ve své mazanosti se hned začal bránit a opatovi opáčil: „To jste dobrý pastýř? S některými máte trpělivost a na jiné jste přísný. Jaký je v tom řád?“ Opat se usmál a odpověděl: „Jednoduchý. Má trpělivost je přímo úměrná vašemu snažení. A stejně je tomu s přísností. Je přímo úměrná vašemu lajdáctví. Není to snadné pro vás, ale ani pro mě. Jsem na vás náročný, protože mi na vás záleží a mám vás rád.“

Vlídnost a trpělivost na jedné straně a přísnost a důslednost na straně druhé. Ty je třeba používat nejen k výchově dětí, ale i nás dospělých.

Dnes děkujeme a prosíme za úrodu, za vše, co do Boha dostáváme. Prosme, ať nám dá všechno to, co potřebujeme nejen k dobrému životu, ale hlavně ke své spáse. Dobrý pastýř není dobrý proto, že se mazlí s ovečkou, ale proto, že ji zachraňuje. A to může být někdy náročné, to může být i za cenu obětí.