Dušičky

Text k zamyšlení u příležitosti Vzpomínky na všechny věrné zemřelé | 2. listopadu 2014

Podle celosvětových statistických odhadů umřou každou sekundu asi dva lidé. Za hodinu je to přibližně sedm tisíc lidí, za rok tak nějakých šedesát milionů. A tzv. dušičky  jsou svátky, kdy se za tyto všechny modlíme. Na světě jsou asi dvě miliardy křesťanů, a kdyby se každému věřícímu podařilo v těchto dnech vyprosit pro jednu duši v očistci plnomocné odpustky, tak by mohl být očistec prázdný a nebe plné nových svatých. Tato statistická úvaha asi není zcela na místě, ale alespoň nám naznačila, jak důležité svátky slavíme.

Chceme získat duším v očistci dar, který si sami darovat nemohou. Ale ani zde nelze jen počítat ani s Bohem obchodovat. Podstata tohoto daru nespočívá jen ve vnějším splnění několika podmínek, ale v touze po vlastní svatosti. Jsme pozváni, abychom se všichni oděli do šatu milosti posvěcující – abychom přijali svátost smíření a připojili se ke stovkám milionů modlících se křesťanů.

Abychom se mohli s užitkem zapojit do této slávy, k mohutnému projevu naší víry, připomeňme si čtyři věci, které nám k tomu pomohou.

První už jsme zmínili – odít svou duši do čistého, zářícího šatu milosti posvěcující. Obnovit to, co jsme dostali při křtu. Přijmout Kristovo odpuštění a uzdravení. To všechno se děje ve zpovědnici, kam máme vstupovat s upřímnou lítostí a touhou začít nový život. K osobnímu růstu je třeba tuto svátost přijímat pravidelně a mít stálého zpovědníka.

Druhá věc je vstoupit do Kristovy oběti, která se zpřítomňuje ve mši svaté. Ježíš přichází při každé mši svaté, aby mohl osobně přijít ke každému z nás. Když se s Ježíšem spřátelíme při slavení eucharistie, budeme připraveni žít s ním i na věčnosti v nebi.

Třetí věc je modlitba. Modlíme se modlitbu Věřím v Boha, Otče náš a na úmysl Svatého otce. Modlíme se jí nebo jen odříkáváme? Modlitba Věřím v Boha má být obnovou mého křestního vyznání, uvědoměním si toho, co nás křesťany spojuje. Modlitba Páně nás má ujistit, že jsme Boží děti, že jsme stvořeni, abychom ho chválili. Touto modlitbou chceme spočinout v Boží náruči. Modlit se na úmysl Svatého otce není přímo modlitba za papeže, ale za to, co on vidí jako nejdůležitější. Tímto pomáháme Kristově církvi tam, kde to nejvíce potřebuje

Poslední věc je návštěva hřbitova a modlitba za zemřelé. Je to jako vstoupit do své budoucnosti. Komu pomůžeme k Bohu, ten se tam za nás bude přimlouvat, ten nás tam bude čekat, ten nás tam jednou bude vítat.

Využijme tedy tento čas milosti. Osm dní se můžeme modlit za naše zesnulé předky a získat pro ně odpuštění trestů za hříchy. Osm dní můžeme žít s pohledem upřeným do věčnosti a usilovat o své vlastní obrácení, směrovat svůj život ke svatosti. Osm dní můžeme dávat dobrý příklad svým dětem a vnoučatům, aby se jednou mohli modlit za nás.