Já jsem dveře

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční (Jan 10, 1-10) | 7. května 2017

Někteří lidé vyznávají velmi zvláštní náboženství – náboženský postoj: Myslím, že nad námi něco je. To něco mě moc neovlivňuje a ani nezajímá. Když je nejhůř, tak to něco prosím o pomoc. Když mi to nepomůže, mohu si na to hezky zanadávat, a když mi něco vyjde, nemusím se obtěžovat s velkou vděčností.

A ke všem lidem, kteří koketují s podobným náboženským vyznáním, se obrací Ježíš v dnešním evangeliu. Říká zajímavou věc: „Já jsem dveře.“ Proč takové zvláštní přirovnání? Proč ne třeba okno?

Pokud by Ježíš přišel jen ukázat, jaký je ve skutečnosti Bůh, mohl by v té dnešní řeči prohlásit: „Já jsem okno a díky mně můžete vidět Boha.“ Ale on říká: „Já jsem dveře.“ A to proto, že ve víře nestačí Boha jen zpovzdálí okukovat, je potřeba vkročit celou svou bytostí do života s ním.

Bůh není jen zachránce, který má pomoci, když něco pokazím. Je to milující pastýř. A my máme hledat jeho hlas, naslouchat mu a následovat ho, protože jen on nás může bezpečně přivést do cíle našeho života, do nebe. Proto nás evangelium naléhavě volá, abychom byli křesťany duší i tělem, doma i před celým světem.

Tak jako apoštol Petr, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení. Prožil velikonoční události, dostal Ducha Svatého a nebál se vystoupit a napomenout ty, kdo Ježíše ukřižovali. Nechce je soudit nebo jim vyčítat hříchy, chce je zachránit. Zakusil svou slabost, ale také Boží odpuštění a lásku, a chce se o tyto dary rozdělit.

A tento příklad máme následovat i my. Skrze Pána Ježíše se máme setkávat s Boží láskou, odpuštěním, uzdravením, a pak s velikou vděčností tyto dary sdílet se všemi lidmi. Přinášet světlo víry v jediného pravého Boha všem, které nám Bůh posílá do cesty. To je krásný úkol. Ale není snadný.

Dnešní mše svatá je obětována za živé i zemřelé členy sboru dobrovolných hasičů. Hasiči jsou povoláni, aby bojovali s živly – s ničivými přírodními silami. Ale když se poctivě podíváme na dnešní svět, vidíme, že mu škodí nejen živly přírodní, ale i živly nevíry, ztráty hodnot a požitkářství. Společnost se řídí hesly: Užívej dne, po nás ať je potopa. Bez vyšších cílů, mravních hodnot, které máme od Boha, žijí lidé jen ze dne na den. A jediným lékem pro naši nemocnou dobu je, že my, kteří jsme poznali pravdu o smyslu života, ji budeme žít, hájit a vnášet do světa. Že z našich dětí budeme vychovávat dobré a zodpovědné lidi a křesťany, kteří s Boží pomocí budou bojovat se všemi nástrahami zla.

Přeji tedy nám všem a zvláště vám, bratři a sestry dobrovolní hasiči, ať se vám to daří jak ve vaší službě, tak v osobním životě. V životě, ve kterém kolikrát musíte vzít ze svého osobního času, abyste mohli být lidem ku pomoci. Všem nám pak přeji, abychom s pomocí Ježíše, který je našimi dveřmi k Bohu, došli do nejvyššího životního cíle – došli spásy svých duší.