Já vás občerstvím

Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí (Mt 11,25-30) | 9. července 2017

Jeden podnikatel řekl knězi: „Kdybych se měl v džungli dnešního světa chovat podle vašich představ, nikdy nedosáhnu úspěchu.“ A kněz mu odvětil: „To záleží na úhlu pohledu. Vy považujete za úspěch hmotné bohatství, já považuji za úspěch čisté svědomí. Vy chcete obstát před světem, já před Bohem. Vašim cílem je pozemské štěstí, mým věčná blaženost.“

Není to jednoduché. Zápasíme, abychom přežili ve světě, zápasíme, abychom dosáhli věčnosti. Všechny boje, světské i duchovní, nás unavují. Proto je milé a dobré slyšet, že nás Ježíš zve k odpočinutí.

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Toto pozvání není jen vybídnutí k dovolené, na které si člověk oddechne od každodenních starostí. Jedná se o odpočinutí vyššího řádu. Není to zábava, rozptýlení a nicnedělání. Odpočinutí u Ježíše je chvíle, kdy si uvědomíme, že sami na zvládnutí všech svých problémů, slabostí a hříchů prostě nestačíme. On chce, abychom jemu dovolili toto všechno přijmout a proměnit. Abychom přijali jeho pohled na věc a pohlédli z tohoto světa do světa budoucího.

Jak se k takovému odpočinutí přiblížit, si můžeme říci opět příběhem. Ve chvílích nejtěžších zkoušek opat často stoupal na vysoký kopec a modlil se před obrovským křížem, který tam lidé vztyčili. Někdy se na horu vydával i v nepříznivém počasí, a tak se mniši ptali: „Proč se nemodlíte v kostele, kde neprší a nefouká? Vždyť Bůh je přece všude a slyší naše modlitby, ať je vyslovíme kdekoliv!“ Opat se usmál a podal jim vysvětlení: „Bůh je všude a slyší nás kdekoliv, ale jsou místa, kde si jeho majestát můžeme snáze uvědomit. Chodím na tu horu, protože z ní je svět se svými starostmi malý a vzdálený, ale nebe je mocné a blízké. Chodím tam, protože u toho obrovského kříže jsou ty moje kříže najednou o mnoho menší a lehčí. Protože jsem tam dál od světa, který přináší trápení a blíž k nebi, odkud přichází útěcha.“

Je mnoho starostí, před kterými neutečeme. Trápí nás pracovní povinnosti, zajištění živobytí, dluhy, vztahy… Nedají se jednoduše vyřešit, ani se na ně nadá zapomenout. Doléhá na nás únava. Ale jako věřící to vše můžeme vložit do modlitby. Můžeme vstoupit do blízkosti Božího majestátu, kde se náš život spojí s Kristem, kde nás povede Duch Svatý. Zde všechny ošklivosti a zloby světa blednou a ztrácí na síle.

Přijměme Ježíšovo pozvání k odpočinku. Položme si otázky: „Z čeho jsem nejvíc unavený? Od čeho si toužím odpočinout? K čemu si mám vyprosit sílu?“ Najděme si místo, kde budeme vnímat Boží blízkost (klidné místo, příroda, svatostánek), a tam to všechno odevzdejme. A přijměme občerstvení, které je pro nás každý den připraveno.