Jak milovat Boha, bližního, sebe?

Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mt 22,34-40) | 29. října 2017

Ptala se jedna mladá slečna maminky: „Jak se pozná, že někoho miluji?“ Máma se usmála a pravila: „Myslíš na něho, toužíš, aby ti byl blízko, je ti krásně, když jste spolu. Snažíš se ho poznat, nasloucháš tomu, co ti říká, a chceš mu dělat radost. Když jste spolu, čas vám rychle utíká, kdežto když jste sami, tak se vleče. Vytrvale zdoláváš překážky, které vás rozdělují, a buduješ mosty, které by vás mohli spojit.“

To je několik důležitých věcí, které patří k lásce. A otázka dnešního dne zní: „Prožívám něco z toho já ve svém duchovním životě?“ Myslím na Boha, toužím po jeho blízkosti, je mi s ním krásně a utíká mi na modlitbě rychle čas? Jaké mosty mě s ním pojí? Skrze jaké modlitby a svátosti přicházím já k němu a dovoluji, aby on přišel ke mně?

Odpověď na tyto otázky nám poodhalí stav mého duchovního života. Ale možná mi namítnete, že přece nelze použít obraz zamilování se. Takové zamilování netrvá věčně. Je to pravda, ale lidské zamilování, které je motorem pro vytvoření vztahu, má být postupem času přetaveno v krásné přátelství, které už nepodléhá proměnám času. Naopak, neustále zraje. P. Elias Vella řekl krásnou myšlenku: „Zamilovat se je něco, co se stane, ale milovat je rozhodnutí.“ Tak i v duchovním životě. Pokud objevím, že se ztratila má láska k Bohu (nebo jsem ji ještě nikdy nezakusil), učiňme rozhodnutí.

Už tím, že jdu k Bohu, že si udělám čas na modlitbu. Vždyť Bůh je pramen veškeré lásky. Má moc ve mně probudit lásku k sobě i k bližním. A pokud chci mít lásku k němu a ke všem bližním, vede k tomu jediná cesta: nechat se milovat.

Znovu si tedy vzpomeňme, co to je modlitba. Že jde o setkání s milujícím Otcem, který mě přijímá do své náruče, objímá mě a miluje. S nekonečnou něžností a pozorností se ptá: „Moje dítě, jak ti je? Pověz mi o všem, co prožíváš, odevzdej mi všechny své starosti, pády a rány, ať tě mohu osvobodit, uzdravit a dát ti svůj pokoj. Vyprávěj mi o tom, co tě těší, ať se spolu můžeme radovat. Miluji tě. Stvořil jsem tě pro nekonečnou věčnou lásku. Dej mi pár chvil svého času a dovol mi, abych ti dal zakusit lásku, kterou k tobě neustále chovám.“

Taková modlitba je základem duchovního života. Taková modlitba dává radost, štěstí a sílu milovat Boha, sebe i bližního.