Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Jak rozumět svátkům

Zde uvedený článek vyšel ve farním časopise Jákob – podzimní vydání 2009. Jelikož jde o téma často diskutované a ne zcela správně chápané, nabízíme jej k přečtení i na tomto místě.

Určitě jste se už setkali se situací, kdy se hovoří tu o svátku, tu o památce, nezávazné památce či dokonce o zasvěceném svátku a vám nad tím vším zůstává rozum stát. Kdo se v tom má orientovat? Zbabělé řešení by bylo hodit vše za hlavu a smířit se s tím, že tomu nerozumím. Druhé řešení je přijmout malé vysvětlení daných pojmů.

Předpokládejme, že všechny události, které se nějak vymykají všedním dnům, jsou svátky. Mohou to být svátky vánoční, svátek sv. Antonína z Padovy nebo sv. Václava. Jistě cítíte, že mezi těmito „svátky“ jsou nějaké rozdíly. A o to nám tady jde. Všechny svátky dělíme do tří základních skupin podle toho, jak významné pro nás jsou a do jaké míry je liturgicky slavíme.

Nejnižší skupinu tvoří památky. Statut památky většinou přísluší jednotlivým svatým. Takovou památkou například slavíme již zmíněného sv. Antonína z Padovy. Snad jen poznamenám, že památky ještě dělíme na závazné a nezávazné. Závazné jsou od toho, že je v daný den povinnost je slavit – ty mimochodem poznáme podle toho, že jsou vyhlašovány v ohláškách. Pak jsou ještě památky takzvaně nezávazné. Ty nalezneme v kalendáři, ale slavit se nemusí.

Druhou vyšší skupinu tvoří svátky. Jsou to tedy oslavy významných postav z církevních dějin, například apoštolů. Takový svátek se pozná třeba podle toho, že se ve mši svaté zpívá (či recituje) Sláva na výsostech Bohu.

Nejvyšší příčky liturgického slavení pak zaujímají slavnosti. Zde je nutno připomenout, že slavnost má pro nás význam na úrovni neděle. Mše svatá o slavnostech také nese veškeré prvky nedělní bohoslužby. Zpívá se nejen Sláva, ale i Věřím, koná se také zpravidla sbírka. Určitě jste si také všimli, že o slavnostech jsou bohoslužby přesouvány tak, aby byly pro většinu lidí dostupné. Když tedy slyšíme, že bude ta či ona slavnost, měli bychom udělat všechno pro to, abychom se daného slavení zúčastnili.

Co ale znamená, když se hovoří o závazném či doporučeném zasvěceném svátku? Takto se hovoří vždy jen o slavnostech. Také slavnosti mají své postavení. Ty nejdůležitější jsou označeny jako zasvěcený svátek. To nám má opět připomenout důležitost setkání celého farního společenství. Závazný zasvěcený svátek je tedy rovnocenný s nedělí, bylo by těžkým hříchem ho pominout. Závazné zasvěcené svátky jsou mimo neděle jen dva: Slavnost Narození Páně a Slavnost Matky Boží Panny Marie – čili 1. leden. Doporučené zasvěcené svátky hovoří o stejné důležitosti, ale jsou v dnešní náročné době ponechány naší dobrovolné volbě. Zvláště pak proto, že v naší zemi tyto dny nejsou dny volna, jako například v jiných evropských státech. Ostatně, jakou hodnotu by měla účast na slavnosti jen z povinnosti?

Doufám, že toto vysvětlení alespoň trochu pomohlo k chápání všeho liturgického slavení a také k tomu, že s otevřeným srdcem a ochotou budeme Boha oslavovat. A to nejen liturgií v kostele, ale i ve svých domovech.

2376 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *