Jaký bude nový rok?

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Matky Boží, Panny Marie | 1. ledna 2015

Jednomu člověku zemřeli rodiče. Sotva je pochoval, vrátil se do krásného domu, který po nich zdědil, a začal přemýšlet co s životem. Netrvalo dlouho a přišel na to: „Nejprve si musím odpočinout, pak zapít smutek a hlavně se podívat, kolik mi vlastně zanechali peněz.“ Když se ráno, s notně bolavou hlavou probudil, zjistil, že není v domě sám. U stolu seděly tři stařeny. „Kdo jste a co tu chcete?“ rozkřikl se na ně. „Jsme bída, nemoc a neštěstí a budeme tu s tebou bydlet,“ zazněla prostá odpověď. „Já vás tu nechci! Okamžitě jděte pryč!“ „Ani nápad, nám se u tebe totiž náramně líbí. A i kdybychom chtěli odejít, tak to nejde. Drží nás tu totiž naši společní přátelé: lenost, obžerství a ničemnost.“ Člověk se strachem vyběhl z domu. „Co si teď počnu?“ říkal si. Nakonec dostal dobrý nápad. Zašel za moudrým, dobrým sousedem a vypověděl mu své trápení. Ten se zamyslel a pak pravil: „Jediná cesta, jak se zbavit těch nebezpečných stařen, je pozvat si do života nové přátele.“ „No jo, ale jaké?“ „Takové, se kterými bída, nemoc a neštěstí špatně vycházejí.“ „A kteří to jsou?“ „Píle, umírněnost a zbožnost. To jsou tři dobří přátelé, kteří bídu, neštěstí a nemoc náramně odpuzují.“

Úvodní příběh nám připomíná důležitou věc: Jaký jsem dnes já, takový bude zítra můj život.

Jak už jsme si říkali včera a jak nás vybízí dnešní druhé čtení: Není tak důležité, jaký jsi byl včera, ale jaký chceš být dnes, protože s Ježíšovým narozením se nám otevírá naděje být novým člověkem. S Ježíšem můžeme začít svůj život kdykoli znovu a lépe.

„Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ (Gal 4,6-7).

Máme tedy prožívat přítomnost v radosti z vykoupení, máme mít v sobě pokoj, který dává Duch svatý, máme mít důvěru k Otci, jakou měla Matka Boží. Co udělat, aby se to podařilo? Záleží na tom, zda v nás bude touha začít po každém nezdaru vždy znovu. Touha, být Bohu blíž, touha po jeho darech. Bez ní se nemůžeme posunout ani o centimetr, bez toho, že bychom Boha pozvali do svého života (do každého svého dne), nám nemůže pomoci. Nepomůže přemlouvání, poroučení, nabízení… pokud my sami nebudeme chtít. A také pak záleží na tom, zda do svého domu vpustíme jako „přátele“ píli, umírněnost a zbožnost. Pak máme velkou naději, že nový rok bude úspěšný, šťastně prožitý a požehnaný.

To ze srdce přeji a na přímluvu Matky Boží, Panny Marie vyprošuji každému z nás.