Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Ježíš je mým hostem

Text k zamyšlení zvláště pro prvokomunikanty a jejich rodiče u příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého | 4. června 2017

Milé děti, bylo mnohokrát řečeno, že vás čeká veliká událost. A ona to je veliká událost poprvé přijmout Pána Ježíše ve svatém přijímání. Ale veliká událost je to pokaždé. Protože při každém svatém přijímání obyčejného člověka navštěvuje sám nekonečný Bůh. Možná je to pokaždé trochu jiné, protože i každý z nás je jiný, také budeme rok od roku staršími, ale vždy půjde ve svatém přijímání o něco mimořádného. Někdy dospělí chodí ke svatému přijímání, ale nevnímají, co mimořádného se zde děje. Podobně jako v následujícím příběhu.

Opat vyrazil na známé poutní místo. Pomodlil se, odsloužil mši svatou a pak se pokorně zařadil mezi děvčata, která čerpala vodu ze zázračného pramene. Tekla pomalu, a tak to nějakou chvíli trvalo. Dívky přitom nelenily a, jak už to někdy bývá, probíraly nepřítomné kamarádky. Opat chvíli poslouchal a když se hovor stále více měnil v pomlouvání, tak zasáhl a oslovil je. Popřál jim hezkého dne a zeptal se, jestli chodí k prameni často. Když přitakaly, že ano, zeptal se dál: „A pomáhá vám ta zázračná voda?“ Zamyslely se a po pravdě přiznaly, že moc ne. „A proč myslíte, že jiným pomohla a vám ne?“ „To nevíme,“ odpověděly. „Ale já vím,“ navázal na to opat, „aby někomu tato voda prospěla, je potřeba zanechat u pramene povídání a pomlouvání a věnovat se modlitbě a rozjímání.“

Pán Ježíš řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný…“ I my, abychom mohli ve svatém přijímání načerpat jako ze zázračného pramene, musíme přijímat s vírou a zbožností. Ne bezmyšlenkovitě, nejen tak ze zvyku, že se to dělá.

Proč chodíme ke svatému přijímání? Protože chceme žít s Ježíšem, chceme být dobrými křesťany. To ale není v dnešním světě jednoduché. Proto nám Ježíš dává posilu – sebe. Když jste byli nemocní, museli jste brát léky, a to tak dlouho, dokud nemoc neodešla. Podobně je to se svatým přijímáním, jednou, dvakrát třeba nic nepoznáme, ale za nějaký čas začne člověk vnímat, že se stává duchovně krásnějším.

Po výzvě kněze: „Tělo Kristovo,“ odpovídáme „Amen.“ A co potom? Přišel host – nejvzácnější host – a je třeba s ním mluvit. Představte si, že si domů pozvete návštěvu, ona přijde, vy ji někam posadíte a jdete pryč… Něco podobného se stává lidem, když jdou ke svatému přijímání, řeknou „Amen“, sednou si do lavice a začnou přemýšlet, co bude k obědu, co kde zapomněli, kdo má co oblečeného, a úplně zapomenou, že Ježíš je teď jejich hostem. To je pak velké neštěstí. Taková návštěva nám nic nepřinese. Dobrý křesťan (hostitel) si začne povídat… Víme, že Ježíš přichází, aby nás obdaroval, aby nás uzdravil, aby nám pomohl. „Pane, děkuji ti, že jsi tady se mnou, že mě máš rád, že ti můžu odevzdat všechno, co mě trápí. Děkuji ti, že mě budeš chránit, že mě nikdy neopustíš.“ Takto roste přátelství.

Moc vám přeji, aby toto svaté přijímání bylo prvním ze všech těch velkých a krásných, které budou následovat. Ať je to začátek vašeho plnohodnotného život s Bohem. A až jednou skončí váš život zde na zemi a předstoupíte před Ježíše, kéž mu můžeme říci: „Tebe já znám, s tebou jsem se mnohokrát setkal už na zemi, vím, že jsi můj přítel, chci být s tebou věčně.“

Toto je cíl častého svatého přijímání: vybudovat přátelství s Bohem, které bude jednou pokračovat na věčnosti.

277 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *