Ježíš – nejvzácnější host

Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle velikonoční | 17. května 2015

Promluva 4/4 v rámci tématu Eucharistie.

Chcete žít navěky? Ano, život v plnosti, život, který není ohrožen smrtí, je vnitřní touhou každého člověka. Každý člověk touží po věčnosti, protože pro věčný život jsme byli stvořeni. Lidé se tedy různým způsobem ptají: „Jak dosáhnu věčného života?“ A Pán Ježíš dává tuto odpověď: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky… Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,51 a 54).

Této úžasné zprávě pak věříme zvláště proto, že Ježíš jako první z lidí vstal z mrtvých. Vrátil se k Otci, aby nám připravil místo. Do nebe pak vzal svou matku Pannu Marii. I ta touží po tom, abychom toto připravené místo získali. A právě svaté přijímání a setkávání s Ježíšem v eucharistii nám pomáhá, abychom došli do tohoto cíle. A nejen to.

V každém svatém přijímání k nám přichází jako lékař, který má moc uzdravit každou ránu a bolest našeho srdce. Ale jen tu, kterou mu ukážeme a odevzdáme. Proto je nesmírně důležitá chvíle po svatém přijímání. Proto je v každé mši svaté tato chvíle ticha, kdy nemám přednášet nic jiného než sám sebe. Včera jsme v jedné přednášce (na DEK) slyšeli, že Ježíš je v nás po svatém přijímání přítomen tak dlouho, jak my sami budeme chtít. Řekněme mu po svatém přijímání vše. Co nás trápí, v čem nám může pomoci. „Pane, pohádal jsem se (pohádala jsem se), je mi z toho smutno, tak ti to teď odevzdávám, prosím tě pomoz mi… Ten člověk mě urazil, prosím tě, dej mi sílu mu odpustit… Já jsem ublížil, dej mi odvahu k překonání své pýchy, abych se mohl omluvit a usmířit… Mám strach z toho, co mě čeká, buď se mnou…“ Takto se můžeme v tichosti modlit. A co nestihneme v této chvíli, můžeme Bohu nabízet při adoraci.

Jeden malý chlapec se ptal svojí maminky: „Mami, proč po svatém přijímání spíš?“ Maminka se usmála a odpověděla: „Já nespím, já zavírám oči, abych se mohla soustředit na Ježíše, který ke mě přišel. Chci si s ním povídat a nechci aby mě něco rušilo.“ A tak podobně se máme na návštěvu Pána Ježíše soustředit i my.

Na páteční mši svaté pro téměř pět tisíc dětí celé arcidiecéze vzpomenul otec biskup Josef čtyři nejčastěji používaná slova: DĚKUJI, PROSÍM, PROMIŇ A MÁM TĚ RÁD. A právě tato slova a sousloví používáme i v liturgii mše svaté… a mají zaznít i v bezprostřední blízkosti Krista ve svaté hostii. Svaté přijímání není jen chvíle, kdy nám kněz vloží do úst Tělo Pána Ježíše, to nejdůležitější se odehrává, když odcházíme do lavice a začínáme rozhovor s ním. Tam se začíná domlouvat spolupráce a rodit zázraky. Nezapomeňme tedy děkovat, prosit, odprošovat a vyznávat svou lásku.

Když se naučíme dobře prožívat svaté přijímání, bude Ježíš uzdravovat naši duši, bude nás učit milovat a odpouštět, bude nás připravovat na život v nebi.