Ježíšova proroctví svědčí o jeho božství

Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle v mezidobí | 19. února 2012

Dnes máme mluvit o proroctví. Kdo je to prorok? Prorok není věštec, jak si to někdy lidé pletou. Nehádá budoucnost a neradí jak získat peníze nebo srdce vytoužené osoby. Kdo je tedy prorok a jaké je jeho poslání? Talmud hovoří o tom, že prorokem se stává ten, kdo je svatý. Vidí Boha a dokáže se na svět podívat Božím pohledem.

Hezky o tom hovoří jeden příběh.

Ptá se učedník mudrce: „Co děláš, když se dlouhé hodiny modlíš?“ „Dívám se Bohu do očí.“ „A co tam vidíš?“ „Vidím tam třeba tvoje srdce. Se všemi radostmi, bolestmi i touhami, vidím co dobrého pro tebe Bůh připravil a kudy máš jít, abys o to nepřišel…“ „A je tam také vepsáno, jestli získám vše, co mi Bůh připravil?“ „To tam není. To je v očích tvých. Protože člověk dospěje tam, kam se upíná jeho zrak. Chceš-li opravdu získat Boží dary, dívej se na Boha a nemineš je.“

Prorok nehádá budoucnost, ale vnímá přítomnost ve světle Ducha svatého, vidí život tak, jak ho vidí sám Bůh. Pro nás je proroctví dar, pro Ježíše je to přirozenost. Na ikoně Nejsvětější Trojice od Andreje Rubleva se Ježíš dívá na postavu Otce. Jako Boží Syn se ani na chvíli nepřestává dívat na Boha Otce, a tak může vidět správně všechny lidi i události. Vidí jejich kořeny, směřování i konec. Můžeme říci: Je prorokem par excelence.

Jak je proto pošetilé (a je to také hřích proti prvnímu přikázání Desatera), když lidé chodí a platí různým kartářkám za hádání budoucnosti, když mohou zcela zdarma přijít ke Kristu a radit se s ním. Problém je v tom, že zatímco věštci nás informují o tom, co nás „nemine“, Kristus nám říká, co máme dělat, abychom neminuli dobro, které pro nás připravil Bůh.

Ježíšovo proroctví je zavazující. Vyžaduje nejen naši zvídavost a pozornost, ale také poslušnost a odhodlání k následování. Volá nás k práci na sobě. A to je pro mnohé překážka, kterou nechtějí překonávat. Že tím škodí sami sobě, není třeba dodávat.

Nyní se na některá Ježíšova proroctví podívejme. Ježíš hovořil o svém utrpení.Neříká to proto, aby ho někdo litoval nebo zachraňoval, ale aby nás uvedl do tajemství oběti a vykoupení. Tato proroctví jsou zakončena předpovědí zmrtvýchvstání. Vypovídají nejen o Ježíšově prorockém charismatu, ale hlavně o jeho božské přirozenosti. Ježíš dále předpovídá zkázu chrámu.Chrám byl nejdůležitějším centrem náboženství Izraele. Byl znamením Boží přítomnosti ve vyvoleném národě. Mnozí si bez něho nedokázali svou víru představit. Ježíšovo proroctví připravuje svět na veliké tajemství: novým chrámem se stane tajemné Kristovo tělo – církev. V ní bude Bůh přítomen mezi všemi národy po celém světě. Aby nás Ježíš připravil na to, že být jeho tělem je výsada, která něco stojí, pronáší proroctví o pronásledování učedníků. Když tato proroctví čteme, nacházíme v nich útěchu a posilu. Odvahu statečně nést kříž zkoušek a pronásledování. Dnešní evangelium pak ukazuje Ježíšův mocný prorocký čin, kdy Ježíš odhaluje myšlení lidí a odpovídá na ně Boží mocí. Zjevuje svou Božskou autoritu. On má nejen poznání, on má i nesmírnou moc.

Když mu odevzdám svůj život, najdu v něm nejen cestu, ale také pomoc a sílu po cestě života jít a neminout dary, které pro mne Bůh přichystal.