Kristova oběť

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní | 17. března 2013

Dnešní téma začněme povídáním o hříchu. Hřích je jako past. Na povrchu je lákavá návnada – pokušení, které slibuje požitek a štěstí. Když se pro ně rozhodneme a vztáhneme po něm ruku, stáhne nás do hluboké jámy.

Každému člověku Bůh ve svědomí říká: „Nepřibližuj se k té jámě, nenech se svést návnadou.“ Ale málokterý člověk poslechne. I když víme, že ďábel je mistr lži, přesto skáčeme na návnadu. A pak to většinou vezme rychlý spád. Můžeme pak rozlišit ty, kteří si nějaký čas lebedí, než jim dojde, že dno znamená samotu a v konečném důsledku i zoufalství. Jsou ti, kteří svůj stav nechtějí vidět… Jiní za svůj „dopad“ obviňují jiné. Ale jediné řešení je přiznat svou vinu. A ten, který jako jediný je nad propastí, nás může zachránit – totiž Ježíš.

Ale jeho pomoc je úspěšná, jen když s ním spolupracujeme. On nám podá ruku, ale my se jí musíme držet. Někteří jsou tak zesláblí z pobytu v pasti, že je vynáší ven v náruči a podaří se mu to, když mu z náruče nevyskočí zpátky dolů. Záchranu nabízí Ježíš každému, ale zachrání jen toho, kdo ji chce přijmout.

Víme, že Pán Ježíš sám sebe ponížil a obětoval se za nás. Kříž je znamením tohoto skutku lásky. Možná nás napadne otázka: „Proč se musel Kristus tak ponížit, trpět a obětovat? Nemohl nás zachránit bez sebeobětováni?“ Odpověď nám dává evangelium minulé neděle. Starší syn se tam zlobí, že otec odpustil mladšímu synovi, který prohýřil svůj podíl majetku. Vrátil se a otec ho přijal zpět. To je hezké, ale kdo zaplatí škodu? Tak se může ptát starší syn otce, tak se lidé mohou ptát Boha. Kdo odčiní zlo, kterým hříšníci zaplavují svět? Kdo vyrovná škodu spáchanou hříšníky? A Bůh odpovídá: „Můj Syn, Ježíš Kristus je ten obětní beránek, který sejme všechny hříchy světa. On může odpouštět, protože se nechal potrestat za ty, kterým odpouští. On je ten jediný nevinný, který se nechal potrestat za viníky, aby nikdo nepochyboval o nekonečné Boží lásce a spravedlnosti.“

K této Ježíšově oběti se pak máme připojit i my. Jak? Když trpíme s Kristem, podobáme se jednomu malému dítěti, které se s kapkou vody ve dlaních připojilo k tatínkovi, který nesl na zádech vodu pro celou rodinu. Když mu to dítě řeklo: „Podívej, jak ti pomáhám,“ tatínek odpověděl: „Děkuji ti, když vidím tvou snahu a lásku, hned je mé břemeno lehčí a má cesta radostnější.“ A podobné je to i s naší malou obětí, která, byť je nepatrná, je naší odpovědí na Boží lásku. A v tom má velký význam.