Lidské ctnosti

Text k zamyšlení u příležitosti 27. neděle v mezidobí | 2. října 2011

Co je to ctnost? Katechismus říká, že ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (KKC 1803). Jinými slovy je to zvyk konat dobro. Lidské ctnosti vnášejí řád do našeho života. Jejich plodem je sebeovládání a radost z mravně dobrého života (KKC 1804). Ctnosti nás podrží, když se dostaneme do nejrůznějších zkoušek a zátěžových situací. Pěstovat ctnosti od dětství znamená budování pokladu, který dává životu smysl a hodnotu. Každý, kdo rozvíjí své ctnosti, si může vážit sám sebe, když se ctnostmi řídí, váží si ho ostatní.

Které jsou základní lidské ctnosti? Moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Co obnášejí, to nám může objasnit jeden příběh.

V jednom muzeu byla výstava, jejíž téma znělo: Základní ctnosti. Umělec tam nachystal sochy a pozval hosty. Když vstoupili do sálu, spatřili čtyři postavy. Sochu mladé krásné dívky, těhotné ženy, silného muže a starce. Vyvstala zákonitá otázka: „Která z těch soch představuje moudrost, která spravedlnost, která statečnost a která mírnost?“

Hosté začali přemýšlet. Jako první odhalili moudrost. To bude ten stařec. Ten vše hodnotí z pohledu věčnosti. Už se neptá jak užít radostí časného života, ale zkoumá, jak dosáhnout radosti života věčného. Nemyslí už na dočasný požitek či prospěch, ale ptá se, co je ku prospěchu nesmrtelné duše a zda za své jednání sklidí odměnu v nebi.

Pak si prohlíželi sochu mladého silného muže. „Že by to byla statečnost?“ ptali se autora díla. Ten je překvapil svou odpovědí. „Není to statečnost, ale mírnost.“ Hostům se to nezdálo. „Ta socha nevypadá na nějakého umírněného chudáčka.“ Sochař na to pravil: „Ctnost mírnosti taky žádný chudáček není. Je to pořádný silák, protože musí ovládnout všechny lidské vášně. Je to pořádný muž, který drží na uzdě nesmírně silné koně.“

Přišli k soše těhotné ženy. „Že by ona byla statečnost?“ Sochař se usmál a opět své hosty opravil: „Matka je symbolem spravedlnosti.“ V tu chvíli si mnozí vzpomněli, jak v dětství kolikrát neprávem od mámy dostali a začali nespokojeně hlučet. Sochař proto pokračoval: „Spravedlnost znamená dát každému, Bohu i lidem, to, co mu patří. A na prvním místě patří Bohu i lidem láska. Naším životním úkolem je milovat. Kdo miluje, jedná spravedlivě. A matka, která dává sama sebe svému dítěti za příbytek i za pokrm, která nelituje bolesti, aby darovala život, je tím nejvznešenějším symbolem lásky.“

Ocitli se před poslední sochou – mladou krásnou dívkou. „Proč je ta dívka symbolem statečnosti?“ „Statečnost dává sílu k oběti a překonávání překážek v duchovním životě. Nevinná panna statečnost probouzí. Každý, kdo se do ní zamiluje, dostává odvahu se pro ni obětovat.“ A touto krásnou nevinnou pannou je duše každého z nás. Máme myslet na krásu své duše, milovat ji a nebát se pro ni podstoupit duchovní boje. Chránit ji tak, aby se jednou mohla stát nevěstou Krista, našeho partnera na věčnosti.

Jedno přísloví říká: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“ To platí i při rozvíjení lidských ctností. Mají-li se naše ctnosti rozvinout do plné krásy a síly, je důležité spolupracovat s Boží milostí. Bůh nám chce pomáhat ve všem. Nezdráhejme se přijímat jeho pomoc, kterou nám nabízí skrze své slovo, modlitbu, svátosti.