Místa proměnění

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mk 9,2-10) | 25. února 2018

Jeden historik umění pozoroval návštěvníky Svatopetrské baziliky. Většina z nich, poté co vstoupili do chrámu, se začala užasle rozhlížet po krásných obrazech, malbách a sochách, které je obklopovaly. Ale našli se i tací, kteří kolem uměleckých děl prošli více méně bez povšimnutí a zamířili ke svatostánku, před kterým poklekli, zavřeli oči a pohroužili se do tiché modlitby. Onen historik umění to zaznamenal a zeptal se: „Proč sem ti lidé chodí, když si nevšímají toho, co je tu krásné a cenné?“ A jeden strážný mu odpověděl: „Protože se naučili vnímat to, co je tu nejkrásnější a nejcennější.“

I hora proměnění je krásné místo. Je odtud vidět velká část Svaté země. Ale učedníci jsou uchváceni něčím mnohem vzácnějším, než je velkolepý rozhled. Vidí Ježíše v zářivě bělostném oděvu, jak rozmlouvá s Eliášem a Mojžíšem. Slyší hlas, který o něm říká: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Tento zážitek převyšuje všechno ostatní.

A my můžeme dnešní neděli vnímat jako veliké Boží pozvání: Hledejte to, co přesahuje vaše pozemské obzory. Neváhejte vystoupat vysoko nad všednost a každodenní radosti a starosti. Povzneste se nad shon, který vás zaměstnává a vyčerpává, a vydejte se do ticha, kde budete moci slyšet Boží hlas, vnímat Ježíšovu moc a krásu.

Křtem jsme se stali Božími dětmi. Jsme Bohem vyvoleni. A celá postní doba nás vede k tomu, abychom o velikonoční vigilii tuto skutečnost obnovili a oslavili. Jako pokřtění sdílíme s Bohem velké věci. Vztah mezi mnou a ním je jedinečný. Čeká na nás – jen na mne. Udělám si čas na tichou osobní modlitbu? Na rozjímání Písma svatého? Na křížovou cestu? Podařilo se mi už v uplynulých deseti postních dnech v něčem opustit svět a vydat se na setkání s Ježíšem? Pokud ano, je to dobře. Pokud ne, je pořád ještě čas to napravit.

Začněme hned. Tím, že se budeme soustředit na slavení mše svaté. Ta je místem proměnění dnes. Ve chvíli svatého přijímání opusťme všechno, co nás rozptyluje, a soustřeďme se na Ježíše, který je mezi námi.

Mimořádné události, které prožívali učedníci, se svým způsobem opakují i dnes. Záleží jen na nás, jestli přijmeme pozvání a budeme se jich účastnit.