Mravní svědomí

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní | 25. března 2012

Co je to svědomí? Je to hlas Boží, který je přítomný v nitru člověka. Projevuje se úsudkem rozumu, který člověku ve vhodnou chvíli ukládá, aby konal dobro a vyhýbal se zlu. Svědomí je třeba naslouchat, dávat mu prostor, aby nám odhalilo, co je dobré a co je zlé. Když ho posloucháme, upevňuje to naše přátelství s Bohem. Kdo žije podle hlasu svědomí, i kdyby neznal Krista, má nebe otevřené.

Stává se, že se zločinec i po letech přizná ke zlu, které spáchal. Když se lidé ptají proč, odpovídá, že už neunesl výčitky svědomí. Svědomí je žalobce, obhájce i soudce. Tribunál, který nás neustále provází. Pro člověka není nejhorší, když mu svědomí vyčítá, že udělal něco zlého. Naopak. Je to znamení, že v něm ještě působí Boží moc. Výčitky svědomí jsou příležitostí k zamyšlení a nalezení správné cesty – k obrácení. Volají nás ke Kristu, který nás chce očistit, posvětit a zachránit. Pro duši člověka je nejnebezpečnější, když svědomí přehluší, nebo umlčí. Už jsme si jednou říkali, že je to jako přelepit ústa nejlepšímu příteli, který nám radí, jak dosáhnout nebe. Važme si svého svědomí, snažme se ho vytříbit podle Desatera. Každý skutek, který vykonáme ve shodě s tímto hlasem je krokem do nebe.

Bůh je živý a mluví ke každému osobně v jeho svědomí. Přesto se najdou lidé, kteří vesele páchají zlo a tvrdí, že jim svědomí nic nevyčítá. V duchu rčení: „Já mám svědomí čisté, protože ho nepoužívám…“ Pán Ježíš říká, že podle ovoce se pozná strom. Podle skutků se pozná, jaký člověk je. Aby naše skutky odpovídali tomu, že jsme křesťané, milované děti Boží, je potřeba mít zdravé svědomí, které nás povede k dobru. Že je svědomí zdravé a Boží hlas nezkresluje, poznáme podle toho, že je v souladu s ostatním Božím zjevením, zvláště pak s Desaterem. Když máme pochybnost, jestli nám svědomí radí dobře, máme se poradit se zpovědníkem nebo duchovním průvodcem.

Každý soudný řidič si před jízdou, zvláště v zimním období, očistí a vyleští sklo, aby viděl na cestu. I my bychom měli mít své svědomí čisté, aby nám správně ukazovalo cestu životem. Očišťujeme ho svátostí smíření a „leštíme“ rozjímáním na Desaterem. Velkým pomocníkem svědomí je také otázka: „Pane Ježíši, co by si ty dělal v této chvíli na mém místě?“ Věnujme pozornost svému svědomí během dne a dejme mu prostor i při večerní modlitbě.Je to výjimečný Boží dar, který jsme dostali, abychom v našem zmateném světě obstáli.