Nebudeš mít jiného boha mimo mne

Text k zamyšlení u příležitosti 12. neděle v mezidobí | 23. června 2013

Co znamená „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne?“ Toto přikázání zakazuje:

Mnohobožství a modloslužbu – uctívání různých božstev, kterými se mohou stát vymyšlení bozi, tvorové, moc, peníze či dokonce i ďábel (KKC 2112, 2113).

Pověru, která přikládá různým úkonům, někdy dokonce i svátostným, falešnou moc. Například pokřtíme dítě, aby nezlobilo, zaťukáme to na dřevo, aby se něco zlého nestalo… Hřích pověry často souvisí s různými formami věštění, magie, čarodějnictví a spiritismu (KKC 2111-2117).

Hříchy proti úctě k Bohu

Bezbožnost se projevuje pokoušením Boha slovy nebo skutky. Člověk Bohu nadává, vyčítá, vyzývá ho, aby ukázal svou moc. Často přichází jako důsledek velikého zklamání a zoufalství. Místo, aby člověk hledal u Boha pomoc a zastání, obrací se k němu se zlobou a hněvem.

Svatokrádež. Ta se může stát, když člověk přistupuje k posvátným věcem bez víry, úcty a lásky. Je třeba si dávat pozor zvláště u svatého přijímání, abychom k němu nepřistupovali bez svátosti smíření, ve stavu těžkého hříchu. O takových lidech Písmo říká, že pak přijímají Tělo Páně k svému odsouzení.

Svatokupectví – simonie – prodávání a kupování posvátných či duchovních hodnot.

Ateismus. Je popírání existence Boha a věčného života. Opravdový ateismus se vyskytuje se zřídka. Většinou bývá zaměňován za agnosticismus, který popírá možnost poznání Boha vede k náboženské lhostejnosti.

V jednoho Boha věřit budeš

Jeden Říman se posmíval židovskému rabínovi: „Proč ztrácet čas s nějakým Bohem, kterého není vidět, když mohu věnovat čas obchodu, ze kterého je zisk, nebo zábavě ze které je požitek?“ „Viděl jsi žida, který by neobchodoval? Nebo židovskou slavnost, kde by se lidé nebavili? Víra, když ji dáš na první místo, tě nepřipraví o živobytí ani zábavu, ale práce a zábava, kterým dáš v životě první místo, tě mohou připravit o víru. A k čemu je život v přepychu a požitku, když skončí zatracením? Jaká je to radost, pracovat pro zloděje (pro smrt), který ti stojí za zády a sleduje tvůj vyměřený čas, aby ti nakonec vzal všechno, pro cos žil? Nebude tvá radost plnější a práce radostnější, když bude na konci tvého života čekat Bůh se svojí odměnou?

Víra je dar, který tě o nic nepřipraví, ale všemu dá skutečný smysl a hodnotu.“ A v dnešním evangeliu to říká i Pán Ježíš: „Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

Co tedy znamená být věřící?

Narodili jsme se duchovně slepí. Nevidíme Boha, ale víra nás z této slepoty uzdravuje. Máme rozum a můžeme číst, studovat, přemýšlet, abychom Boha poznali. Máme srdce, cit, abychom jeho působení v životě zakusili. A k tomu všemu nám víra otevírá cestu. Věřícím je ten, kdo myslí na Boha a miluje ho víc než všechno ostatní. Myslet na Boha znamená každou práci i zábavu začínat s prosbou o požehnání a končit poděkováním Bohu. A milovat Boha znamená nevynechat žádnou příležitost k setkání s Ním. Kdo miluje Ježíše, rád se účastní mše svaté, přistupuje ke svátosti smíření a svatému přijímání, těší se na chvíle modlitby a četbu Božího slova. Toto své poznání se snaží předat druhým. Snaží se udělat něco pro dobro celého společenství, dívat se kolem sebe, jak by život farnosti mohl on sám obohatit (ne jen co by druzí měli udělat pro mě).

Láska ale není hned dokonalá. Musíme do ní stále dorůstat. Náš život zde na zemi není jen o množství práce, kterou vykonáme, ale o tom, abychom se spřátelili s Bohem a vytvořili si vztah, který bude jednou pokračovat na věčnosti. Blaze těm, kterým to v životě dojde dřív, než jim dojde čas pro jejich život vyměřený.