Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Nejdůležitější host

Text k zamyšlení u příležitosti 10. neděle v mezidobí | 5. června 2016

Rodina se scházela k jídlu spolu s dětmi a dědečkem, avšak starcovy třesoucí se ruce a nejistý zrak společné stolování rodiny ztěžovaly. Hrách mu padal ze lžíce, a když se snažil uchopit sklenici s mlékem, často skončilo rozlité na ubruse. Proto se manželé rozhodli něco s tím udělat. Syn tehdy řekl: „Už toho bylo dost! Rozlévá mléko, je hlučný a jídlo mu padá na podlahu.“ A tak se manželé rozhodli postavit do rohu jídelny malý stolek, kde dědeček jedl o samotě, zatímco ostatní se při jídle těšili ze vzájemné společnosti. Jelikož dědeček rozbil pár talířů, dostával jídlo v dřevěné misce. Když se na něj občas otočili, spatřili slzy v osamělých očích. Přesto jediné, čeho se stařec dočkal, byla slova napomenutí, když mu spadla lžíce nebo kus jídla. Šestiletý chlapec pozoroval v tichosti počínání svých rodičů. Jednou odpoledne, když bylo před večeří, si otec všiml, že si synek hraje na podlaze s kousky dřeva. Sladce se ho zeptal: „Co to děláš?“ Chlapec mu stejně sladce odpověděl: „Ale, dělám misku, jednu pro tebe a druhou pro maminku, abyste měli z čeho jíst, až budete staří.“ Usmál se a pokračoval v práci. To odpoledne vzal muž svého otce jemně za ruku a přivedl ho zpět ke společnému stolu.

Tento pro mnohé známý příběh nám v tento slavný den může připomenout, jak důležitou roli svěřil Bůh právě vám, milí rodiče. Jste to vy, kdo takřka dvacet čtyři hodin denně vytváříte prostředí, které ovlivňuje myšlení, chování, zkrátka budoucnost těchto dětí. A já vám chci za vaši starost upřímně poděkovat.

Dnešní den je mezníkem v životě vašich dětí. Na tento den se připravovaly – a vy spolu s nimi – aby mohly převzít kousek zodpovědnosti za svou budoucnost. Není to zodpovědnost dospělého člověka, stále jste to vy, rodiče, kdo o jejich životě rozhoduje. Ale přesto je to již velký krok v jejich spoluúčasti na péči o svou věčnost. Můžeme tedy rekapitulovat, jak jsem prožil tuto přípravu svých dětí, jak mi záleží na jejich věčném životě? Ano, jste to právě vy, kteří i beze slov směrujete budoucí kroky svých dětí.

Co je tedy ode dneška nového? Děti (včera) udělaly krok, který nám křesťanům mnozí závidějí. Už v tomto věku se učí sebereflexi. Ale nejde jen o ni samotnou, mohou nyní disponovat s mocí svátostí, které je mají posunout do nové roviny vztahu člověka a Boha.

My tento den slavíme. A je to dobře. Ale nesmí zůstat jen u toho. Tak jako sportovec či závodník může oslavit, že byl vybrán, aby reprezentoval, takto můžeme oslavovat i my. Ale stejně dobře víme, že tato oslava nesmí zastínit samotný závod. Nejde ještě o oslavu vítězství. Tyto děti se vydávají na cestu, která přinese mnohá úskalí a překážky. Ale přes ně mají dojít až k přípravě na křesťanskou dospělost, vstoupit na cestu života a až tento životní závod slavnostně završit vítězstvím. A proto nyní mají vás, milí rodiče, vám Bůh tyto děti svěřil, abyste je chránili před všemi úskalími, povzbuzovali, když přijdou překážky, podporovali vlastním příkladem a jednou jako dospělé podepírali svou modlitbou.

Možná si říkáte: „To nemůžeme zvládnout.“ Nebojte se, není to jen na vás. Je zde i rodina církve – farnost, do které nyní máte tyto děti zapojit. A sám Bůh je zárukou, že se vám to podaří, když využijete všechny jeho dary.

n_312

Milé děti, zkuste si teď představit, jaké by to bylo, kdy sem do kostela měl dnes přijít někdo významný, nějaká světová hvězda, kterou známe jen z televize. Jistě by nejdřív přišla její ochranka, všechno připravila, její doprovod by zabral nejméně pět lavic, přijela by televize a náš kostel by byl určitě ve večerních zprávách. Věděl by o nás celý svět a pro nás by to byl nezapomenutelný zážitek. Zvláště by si to pamatovali ti, kdo by si s hvězdou podali ruku… A co kdyby přišel ten nejmocnější muž planety? A co kdyby přišel sám stvořitel celého vesmíru? Ano, přijde. Chodí sem při každé mši svaté. A dokonce zde i zůstává…

Žádná hvězda, ani ten nejmocnější muž na zemi nemá sílu udělat to, co může udělat Bůh. A my… nemusím si s ním podávat jen ruku, my ho můžeme přijmout do svého srdce. Nezapomeňme dnes, když k nám přijde, že nikdo netouží tak jako on po tom, abychom byli šťastní.

555 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *