Největší přikázání

Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí | 26. října 2014

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.

Kdyby se nás Bůh zeptal: „Miluješ mě?“ Co bychom mu odpověděli? Možná bychom se zamysleli a opatrně odpověděli otázkou: „Pane, ale co to znamená milovat?“

Láska začíná myšlenkou a vrcholí skutkem. Pokud někoho miluji, tak na něho myslím a snažím se mu dělat radost. Nejde jen pocit, ale také o rozhodnutí, o skutek, který mám ve svých rukou.

Láska se nejvíce rozvíjí, když myslím na to, co pro mě ten druhý dělá, jak mě má rád a jak se o mě stará. Všechny tyto věci je potřeba si pořád připomínat, jen tak se naše láska neztratí, ale poroste.

A když láska roste, potřebuje se projevit. Pokud někoho milujeme, máme přirozenou potřebu mu lásku vyznat a sdílet ji. A sdílením se láska stává radostí a přináší do života štěstí.

Máme-li být šťastní křesťané, musíme žít tuto lásku vůči Bohu. Chtít milovat, svou lásku projevit skutkem, myslet na milovanou bytost a sdílet se s ní.

Abychom mohli svou lásku k Bohu probudit, zamysleme se a položme si otázky, které nám mohou pomoci:

Co ti dává Bůh? Víš, že tě miluje takovou, takového, jaká, jaký jsi?

Poděkuj mu za vše, čím tě obdaroval a zahrnul…

Co mohu tento týden udělat z lásky k Bohu? Koho navštívit, komu odpustit, koho obdarovat úsměvem, milým slovem, požehnáním, modlitbou, darem?

Nezapomeňme: I malý skutek vykonaný z lásky k Bohu, přinese velikou radost a požehnání.