Nemoc naší duše

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí | 8. února 2015

V dnešním evangeliu jsme slyšeli, že Ježíš uzdravil mnoho nemocných a vyhnal mnoho zlých duchů. A to je věta, nad kterou se zamyslíme.

Uzdravení z nemoci a osvobození od zla jsou u Ježíše často vedle sebe. Jako by se vyskytovali v podobné míře. Určitě známe mnoho nemocných. Ale známe někoho, kdo potřebuje osvobodit od zla? Většinou se tak ani neodvažujeme uvažovat, i když toho zlého bychom na druhých určitě našli více než na sobě.

Žijeme v době, kdy se všude píše o nemocích, všichni se jich obávají a chtějí je léčit, ale o působení zlého ducha se objevují zmínky jen velmi sporadicky. A mnohdy jen za účelem hledání nějaké senzace. Přitom evangelium hovoří o mnoha nemocných a o mnoha posedlých. Že by byl za časů Ježíšova života svět prostoupen zlem více než dnes? I to je možné. Ale je zde také možnost, která už tak optimistická není. Svět se tolik nezměnil, jen působení zlého je rafinovanější a my jsme jej přestali vnímat.

Není dobré vidět ďábla všude, ale je třeba si přiznat, že život je boj. Že jsme denně vystavování nebezpečí krutého nepřítele a proto potřebujeme Ježíšovu pomoc. Bývaly doby, kdy vojáci stáli proti sobě a bojovali tváří v tvář a všem bylo jasné, kdo kam patří. Dnes se snaží skrývat a maskovat a podobně je tomu i v boji duchovním. Zlo má různé podoby a zbraně jsou rafinované. A zde nelze problémy zametat pod koberec, snažit se na ně nemyslet či zapomenout, ale pozvat Krista.

Jak tedy bojovat se zlem? Zlá myšlenka, vzpomínka na nějakou křivdu, zranění, neodpuštění, bolest – to jsou kostlivci, které je potřeba vytahovat ze skříní a předávat Kristu.

Pane, podívej se, co mě napadá, co prožívám, co se mi honí hlavou, co zmítá mými city.

Všechno to pojmenovat a odevzdat Kristu k osvobození. Někdy to jde rychle a my během jedné modlitby vše odevzdáme, odpustíme a zavládne v nás pokoj. Jindy je to práce na dlouhý čas. Někdy stačí modlitba, jindy přijetí svátostí, někdy je to běh na delší trať.

V modlitbě Anděle Boží poznáváme tři zdroje pokušení – tělo, svět a ďábla. A modlíme se, abychom je přemáhali. Je dobré se proto ptát, kde se v mém životě bere hřích. Nejsem spoutaný nějakým zlem? Nenesu v sobě uraženost, nechovám se mile jen k někomu (na kom mi záleží, kdo je pro mne důležitý), není ve mně hněv, neodpuštění, nespoutává mě láska k majetku, alkoholu…? Kdo mne ovládá, když ne Duch svatý? Často je zmiňované zlo dílem Božího nepřítele a jen Ježíš nás od něj může osvobodit.

Někdy vstoupíme do iluze, že jen velké zlo je hřích a drobnější záležitosti zcela přehlížíme. Duši je ale třeba osvobozovat od každého zla. Dobrý lékař léčí nejen veliké nemoci, ale věnuje pozornost i drobným příznakům, aby bojoval proti chorobě dřív, než propukne v plné síle. Lidé často řeknou: „Mám právo se zlobit.“ „Nemstím se, jen spravedlivě odplácím.“ „Neoplácím, jen si vše pamatuji.“ „Odpouštím, ale nezapomínám.“ A opět jsme u iluze naší tzv. spravedlnosti. Pomozme si příběhem.

Jeden hodný člověk měl dům, kde nechával přespávat jistého bezdomovce. Byl to alkoholik, ale nedělal zjevné potíže. Když přišel, zabalil se do deky, lehl na matraci a spal. Občas si řekl o nějaké jídlo, peníze na pití si vyžebral. Byl v celku bezproblémový. Lidé se ptali majitele domu: „Proč ho tam necháváš?“ Ten odpovídal: „Vždyť nic nedělá, tak co bych ho vyháněl.“ Jednoho dne majitel onemocněl a zůstal bezmocně ležet. Když se probral z horečky, měl dům vykradený a zničený. Jakmile totiž bezdomovec zjistil, že je dům bez ochrany, vloupal se do pokojů a ukradl peníze. Protože jich našel hodně, získal v hospodě bleskově pár kamarádů a ti všichni se postarali o to, aby v nehlídaném domě bylo zničeno vše, co se dalo.

K podobné události dochází i v našem duchovním životě. Pustíme do svého srdce nějakou pochybnou myšlenku, pocit, polovičaté řešení problému. I když zdánlivě nic zlého nepůsobí, vzchopí se, když nám dojdou síly. Zlý duch ihned zneužije tohoto nebezpečného nájemníka. Ten pak ovládne či zcela zničí „dům našeho srdce“. Se zlem se nesmí vyjednávat. Zlo se musí odstranit. Jediným Pánem našeho „domu“ má být Kristus. A je to právě on, kdo je schopen nás léčit a osvobozovat.