Nepromarnit příležitost

Text k zamyšlení u příležitosti 26. neděle v mezidobí | 25. září 2016

Dnešní podobenství z evangelia o boháči a lazarovi, který lehával u jeho dveří, není o tom, že chudí a nemocní půjdou automaticky do nebe a boháči, kteří se mají dobře, skončí v pekle. O naší spáse nerozhoduje jen stav konta a zdraví, jak by se mohlo na první pohled zdát.

O čem tedy příběh o boháči a Lazarovi je? Je povzbuzením ke všímavosti, pomoci potřebným a konání skutků milosrdenství, abychom nepromarnili příležitost, která se nám nyní nabízí. Ale kromě těchto věcí je pro nás i výzvou k důležitému zamyšlení.

Občas se nás někdo zeptá: „Jak se máte?“ A většinou odpovíme: „Děkuji dobře.“ Ale jak se máte? Teď v této chvíli? Je dobré si položit tuto otázku na začátku každé modlitby, abychom ji mohli dobře prožít, abychom v ní Bohu odevzdali své skutečné pocity, radosti, obavy a trápení. Aby se nás mohl dotknout tam, kde je to třeba. To je mimochodem podstata modlitby srdce.

A dnešní evangelium nás vede, abychom tuto otázku ještě prohloubili a zeptali se dál: Jak se budete mít? Kdyby si nás Pán dnes povolal v tom stavu, v jakém se nacházíme, jak bychom se měli na věčnosti? Toť otázka na kterou se těžko hledá odpověď. Ale nemusíme najít odpověď. Stačí, když nás otázka znejistí a přivede k tomu, že budeme přemýšlet: Co mohu udělat proto, abych se měl(a) na věčnosti dobře?

Jsou různé cesty. Jednu takovou nabízí Panna Maria v rámci zjevení v Medjugorje. Je spojena s příběhem Davida a Goliáše. David měl pět oblázků v pastýřské brašně, kterými se vyzbrojil a díky kterým nakonec porazil Goliáše. A jakých je těch pět kamínků, kterými můžeme vítězit nad pokušeními, zkouškami a úklady našeho nepřítele, zlého ducha?

1. Modlete se srdcem, každý den, půl hodiny ráno a večer.
2. Účastněte se slavení Eucharistie a adorace.
3. Denně čtěte Písmo svaté.
4. Postěte se dvakrát týdně o chlebu a vodě nebo nějakým jiným způsobem.
5. Zpovídejte se alespoň jednou měsíčně.

Pět kamenů – pět bodů, které mohou nás i naše rodiny zachránit. Vydláždit naši cestu do nebe. Přeji nám všem, abychom si je přivlastnili, abychom je podle svých možností a sil postupně vložili do svého života a s jejich pomocí obstáli ve všech životních bojích.

Jeden tatínek se ptal kněze, co má dělat, když mu pro každodenní starosti v práci a o rodinu nezůstane žádný čas na modlitbu. „Stačí nějaká střelná nebo kříž po probuzení?“ Kněz mu pak dal radu, která ho postavila před velké, ale vítězné rozhodnutí. „Spočítej si, kolik času za den strávíš u televize či brouzdáním po internetu. Pak už stačí abys tento čas rozdělil a polovinu ho věnoval Bohu v modlitbě. Nic víc dělat nemusíš.“

Každodenní život, který prožíváme s živou vírou v Boha a upřímnou láskou k němu, je nejlepší cestou ke šťastné budoucnosti na zemi i v nebi.