Neusilujte o pokrm, který pomíjí (2/5)

Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí (Jan 6,24-35) | 5. srpna 2018

V jedné farnosti byla fara nedaleko nádraží. A kdykoli tam nastoupil nový kaplan, farář si ho zavolal a dal mu školení: „Když tu někdo zazvoní a bude chtít peníze, tak řekni, že lístky na vlak nekupujeme, peníze nepůjčujeme a pokud bude mít hlad, můžeš mu namazat krajíc chleba.“ Někteří kaplani se ptali: „A nebylo by jednoduší dát jim nějaké drobné, ať si jídlo obstarají sami?“ „Ani náhodou,“ zněla odpověď. „Když dáváš chleba, přichází tak jeden do týdne. Když dáš peníze, bude jich tu deset za den.“

Podobný problém řeší Ježíš. Nakrmil zástup chlebem a rybami, a ten ho teď pronásleduje. Požaduje po něm chleba, ryby, uzdravení z nemocí a zázraky. A Ježíš se jim snaží vysvětlit, že nepřišel proto, aby se staral o blaho a zdraví těla, ale aby lidem připomněl, že mají nesmrtelnou duši, kterou je potřeba připravit na věčnost.

Když se mluví o bezdomovcích, kteří přemýšlejí o tom, jak sehnat peníze na krabici vína, nebo o zástupech, které pronásledovali Ježíše, aby se s jeho pomocí měli dobře, je snadné je odsoudit. A není už tak snadné si přiznat, že se jim někdy podobáme. Kolikrát se i naše modlitba omezí jen na naše pozemské starosti a potřeby, a na spásu zapomínáme. Chceme po Bohu, aby nám zařídil hezký, klidný život, dal zdraví či blahobyt. Ale co máme dělat my, abychom dosáhli spásy, se ho neptáme.

Jednoho dne dostal opat zajímavou otázku. „Vnímá Bůh jinak modlitbu hříšníka, zbožného věřícího a velikého světce?“ Opat se zamyslel a pravil: „Bůh vnímá všechny modlitby stejně. Ale přesto vyslyší každou jinak. Není to však proto, že by soudil lidi. Je to proto, že se modlitby lidí, i když prosí za stejnou věc, velmi liší. Představte si modlitbu hříšníka, věřícího a světce, kteří mají obtížného souseda. Hříšník bude prosit: „Pane, zbav mě toho otravy.“ Zbožný bude prosit: „Pane, dej mi lásku a sílu trpělivě snášet mého bližního.“ A co řekne světec? „Pane, děkuji ti za toho člověka.“

Taková modlitba vypovídá o stavu duše. O zralosti v lásce, o připravenosti pro věčnost. A to může být inspirace pro nás.

Když přicházíme za Ježíšem, prosíme o různé věci. A naše prosby ledacos napovídají o tom, jak daleko jsme na cestě spásy. Máme prosit nejen o chléb náš vezdejší, ale také o víru, naději, lásku, které potřebujeme pro život věčný. Máme prosit o Boží dary, ale také o to, aby nám byl Bůh tím největším a nejkrásnějším darem. Aby nám byl milujícím přítelem, který utiší hlad a žízeň naší duše po lásce, usmíření, věčném životě…