Nové přikázání

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční (Jan 13,31-33a.34-35) | 19. května 2019

„Milujte se navzájem.“ Žádná věta Písma není tak vystavena nebezpečí, že se stane jakousi křesťanskou frází, jako právě tato. Ještě se k tomu vrátíme.

Vyprávěla jedna maminka, jak ji volali policisté, aby se dostavila do obchodu, kde její malý syn kradl. Když tam přišla, ptala se chlapce: „Proč jsi to udělal? Víš přece, že krást se nesmí!“ „Vím, ale já jsem dnes pirát a ti krást můžou, ti se přece kradením živí!“

Je to skoro úsměvný příběh, ale někdy se svým způsobem odehrává i v našich životech. Víme, že se na druhé nemáme hněvat, či je dokonce nenávidět. Ale přesto to někdy děláme a svůj postoj so omlouváme nejrůznějšími důvody. On mě rozčílil, zklamal, ublížil mi…

Když se podíváme na Ježíše, vidíme, že nic takového nedělá. I na kříži miluje a odpouští. Dává nám příklad, který máme následovat. Ale víme, že to není vůbec jednoduché. Co tedy dělat, abychom to dokázali?

První věc je veskrze praktická. Jeden kněz gratuloval po svatbě ženichovi a nevěstě slovy: „Přeji vám, abyste měli vždycky ušaté srdce.“ Když se tomu novomanželé divili, vysvětlil jim: „Ušaté srdce je srdce, které dokáže naslouchat. Naslouchání vede k porozumění a porozumění vede k lásce.“ Díky naslouchání si dokážeme porozumět. Porozumění nejen většinu sporů vyřeší nebo zminimalizuje, ale vede dokonce k lásce mezi lidmi.

Často ale říkáme, že nemáme čas naslouchat. Jeden učenec řekl: „Kdyby lidé místo pomluvám naslouchali potřebám, svět by byl rázem lepší.“ Vždy je možné objevit řadu záležitostí, které můžeme odložit pro získání času na své bližní. Mějme tedy „ušaté srdce“.

Druhá věc, která nám pomůže uskutečnit Ježíšovu výzvu, je přijmout ji. Tedy uvědomit si, že to nové přikázání nám Ježíš dává. Dává nám ho jako dar. Jedině pokud ho přijmeme, pokud přijmeme, že to není příkaz, abychom něco dělali, ale dar. Tady máme vzít Ježíšovu lásku a tou milovat své blízké. Pokud objevíme velikost Ježíšova daru, nemůže nám nikdy zevšednět, stát se prázdnou frází. Vidíme, že Ježíš (při poslední večeři) dává tento dar hned vedle daru eucharistie. A tak právě skrze svaté přijímání nebo zastavením se před svatostánkem čerpejme z Ježíšova daru.

Není to tak, že bychom hned naplnili zásobníky a měli do konce života vystaráno. Toho nejsme schopni. Ježíš nás chce obdarovávat pro každý den, proto je třeba přicházet pravidelně a co nejčastěji k prameni. Ten pak může postupně uzdravovat naše zraněné a vyčerpané srdce a dát nám sílu, abychom tento dar předávali dál.

„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Kéž jsme věrohodnou farní rodinou, kde se mohou příchozí setkat s Boží láskou. Kéž denně usilujeme o zralost a dokonalost v Božích očích.