Obilí a plevel

Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí | 20. července 2014

Žijeme ve světě, který se tváří, že zlo a nepoctivost zůstávají bez trestu a že se dokonce někdy vyplácí. Je tomu skutečně tak? Dnešní evangelium nám vysvětluje, že zlo a dobro jsou vedle sebe, ale přijde čas, kdy zlo bude odděleno a potrestáno. Jak si rádi občas povzdechneme: „Boží mlýny melou někdy pomalu, ale jistě.“ Zde je ale třeba dát pozor. Konáme-li dobro, není tomu tak ze strachu, na základě vize posledního soudu. My svým jednáním chceme oslavovat dobrého Boha. Naší odměnou je vnitřní pokoj, radost v duši. A to je podstata šťastného života. Stojí za to usilovat o život podle Boží vůle, i kdyby všichni kolem nás těmito hodnotami pohrdali.

Sv. Pavel v tom utvrzuje, když píše, že: „Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy“ (Ef 6,12.14).

Na základě dnešního evangelia se můžeme k životu postavit dvojím způsobem. Buď se můžeme radovat z klasů a snažit se o jejich růst nebo se trápit nad plevelem. Zde si můžeme odpovědět, jak vidím své okolí. Svět není ideální. Obklopuje nás mnoho těch, kteří se nejen zlem nechávají sytit, ale také jej kolem sebe aktivně šíří.

Žijeme v době, o které snili naši předkové, v době, kdy nejtěžší práci vykonávají stroje, kdy je nadbytek potravy i zábavy. Přesto je tolik lidí nespokojených, těch, co se neradují z toho, co mají, ale jsou nešťastní z toho, co nemají. A tato nespokojenost přerůstá lakomství, závist, nestřídmost, hněv… vnímáme neustálé války nebo spory v tom lokálním měřítku.

Kolikrát bychom ten svět kolem sebe přepleli. Nechali ty dobré a s těmi zlými se už netrápili. Ale ono to nejde. Sám Ježíš nás učí, že to tak musí být. Že dobří a zlí musí žít vedle sebe. Proč? Jednak proto, že zlý má stále šanci se obrátit. A dobrý má prokázat, že jeho láska je ryzí.

Jaká odpověď ale zmírní smutek pozůstalých po zabitých vojácích, po obětech sestřeleného letadla, po mrtvých z ostatních válečných konfliktů po celém světě? Není možné nalézt odpověď, co by utišila bolest, kterou zlo přináší. Ježíš nám k tomu říká, že zlo zasévá nepřítel, ďábel. Tak tomu bylo, je a bude až do konce věků.

Život je boj dobra a zla a my se máme rozhodnout, na kterou stranu se postavíme. Ve světě bude vedle sebe klíčit pšenice i koukol a není v našich silách to změnit. Je ovšem místo, kde dobro a zlo oddělit od sebe můžeme. Tím místem je naše srdce. Denně můžeme při zpytování svědomí zúrodňovat to Boží v nás a vše nebezpečné a zlé odevzdat Bohu, aby nás osvobodil. Není možné změnit celý svět, ale mohu změnit sebe. Mohu denně vstoupit do modlitby a odpovědět Bohu na tři otázky: „Jak ti je, jak se cítíš, co mi chceš odevzdat?“