Paprsky Kristovy lásky

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a Krve Páně | 19. června 2014

Boží Tělo je jedna ze slavností, na kterou lidé ve stáří nejvíce vzpomínají. Možná právě pro všechnu tu krásu, která slavnost provází. Tato vzpomínka však v sobě skrývá ještě jednu důležitou věc. To krásné je vyjádřením úcty, kterou máme po celý svůj život budovat. O co vděčněji a radostněji pak může vzpomínat člověk, který tuto úctu (tedy i vnitřní krásu) po celý svůj život budoval.

I dnes chceme posílit svou úctu k eucharistii. Zde je dobré si uvědomit, co vlastně eucharistie je. Teoreticky to víme, ale… když řekneme, že je to zpřítomnění kalvárské oběti, jak tomu rozumět? Kardinál Špidlík řekl, že k pochopení eucharistie je dobré mít v paměti takovýto obraz. To, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, je jako slunce, které jednou provždy vyšlo v dějinách. A slavení mše svaté je, jako bychom otevřeli okno a nechali na sebe a své blízké dopadnout jeho paprsky.

K tomuto „otevření okna“ nám může pomoci i postřeh jednoho malého dítěte, které bylo s maminkou na adoraci. Po celou dobu přemýšlí, proč se všichni dospělí tak upřeně dívají na to zlaté sluníčko, a pak se maminky zeptá: „Co je uvnitř?“ „Uvnitř toho zlatého sluníčka je Pán Ježíš.“ Dítě ale nechápe a ptá dál: „A co je uvnitř Pána Ježíše?“ Maminka po chvíli přemýšlení říká: „Víš, tam je obrovská láska.“

A ta maminka měla pravdu. Nebojme se otevírat okno svého srdce i domova pro paprsky Kristovy lásky. Ať skrze mši svatou, tak adoraci. A neméně i dnes při eucharistickém průvodu.