Pastýřský list Vánoce 2012

Drazí bratři a sestry,

ve Svaté noci dnes všechno ztichlo, protože promluvil Bůh, poslal své Slovo, kterým se vyslovil do dějin, Slovo, v němž přebývá veškerá moudrost, protože v něm řekl všechno. Dnes se Slovo stalo tělem. Posvátná radost naplnila naše srdce, kterou jásají a žasnou před Boží velikostí. Zároveň se nám ale tají dech, protože nejsme schopni pochopit to nesmírné tajemství úžasné Boží lásky, která nás zahrnuje, ale i přesahuje.

V duchu hledíme na naše betlémy a máme před očima figurky řezbářů či lidových umělců. Vidíme známou scénu a z hrdel se derou známé koledy. Vzpomínáme na nejkrásnější chvíle dětství. Ale neměli bychom s city a myšlenkami příliš spěchat, zůstat jen na povrchu. Vždyť ta scéna se podstatně týká každého z nás. On přišel kvůli mně a čeká, že ho přijmu. Přišel tak pokorně jak bezbranné dítě, skrývá své božství a neprojevuje svoji moc, abych se nebál, ale on nepřestal být velkým Bohem. Dnes mi Bůh dává novou příležitost být jeho přítelem.

Přátelství chce ovšem čas. Abych s někým vstoupil do společenství, musím ho poznat, setrvat mlčky vedle něj, naslouchat mu, dívat se na něj s láskou. Pravá láska a pravé přátelství žijí vždy ze vzájemných pohledů, ze silného výmluvného mlčení plného uznání a úcty. Jen tak se prožívá setkání hluboce a osobně. K takové chvíli bude dobré se ještě jednou k betlému vrátit. Či kdykoliv přijít ke svatostánku, kde pod způsobou chleba skutečně přebývá tentýž Ježíš Kristus. Po celý rok tam na mě čeká každý den. Na mně záleží, jestli si vzpomenu a udělám si čas, jestli přijdu upevňovat vztah přátelství a nechám v sobě vyrůst obdiv k němu, který přeroste v klanění.

Tentýž Kristus ke mně přichází ve svatém přijímání. V té chvíli jsou vždycky Vánoce. V té chvíli se mé srdce mění v Betlém, ba v kousek ráje. Vždyť kde je Bůh, tam je i ráj. Mé srdce se v té chvíli mění v živý svatostánek. Před svatostánkem v kostele klekáme z úcty ke Kristu, který v něm přebývá. Jak bych měl po svatém přijímání vidět své tělo, v němž přebývá Bůh? Jak bych měl vidět všechny kolem sebe, kteří taky přijali Krista a jsou jeho svatostánky? Kdybych se tak uměl dívat kolem sebe, jak by se svět změnil. Kéž by bylo v mém pohledu více světla víry!

Kdo je ten narozený v Betlémě, který ke mně přichází ve svatém přijímání? Pán nebe i země, ten, jemuž slouží andělé a klanějí se všichni svatí. Je dobře, když v něm vidím přítele a bratra, ale můj pohled by nebyl pravdivý, kdybych v něm neviděl zároveň i velikého Boha, Stvořitele, Vykupitele i Soudce. Tento Bůh přichází ke mně. Velikost okamžiku mi bere dech. Nejsem schopen mu vzdát takovou poctu a čest, jaká mu náleží. Kéž by se mnou v této chvíli bylo celé nebe a vítalo ho v mém srdci spolu se mnou! Pozvu anděly, kteří zpívali při jeho narození v Betlémě. Pozvu prosté pastýře, aby mě učili připravit mu vhodné dary. Pozvu mudrce, aby mě učili pokorně užívat svou inteligenci a sklonit své vědění před cílem lidského hledání. Při každém svatém přijímání prožívám Vánoce.

Jak pozorný jsi, Pane, a ohleduplný. Kvůli mé slabosti skrýváš svou božskou slávu a moc. Tiše nasloucháš mým slovům a žehnáš všem, které nosím v srdci. Podívej se, prosím, na každého z nich tím pohledem, který uzdravuje a vlévá nový život, provázej je svou přízní. Každého z nich ti nyní představuji.

Je u mě Bůh, který je Láska. Je u mě Boží Syn, který je projevem lásky Otce, neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna.2 Je u mě Ježíš, který za mě dal život, ten, o němž říkám, že ho miluji, že ho dokonce miluji nade všecko. Jak vypadá setkání milovaných a milujících bytostí? I když nám nejde o hledání pocitů, neměli bychom se stydět za důvěrnost pravdivého, ušlechtilého citu a za jeho projevy vůči Ježíši.

Ne každý a ne vždy máme možnost přijímat Eucharistii. Ale pokaždé máme možnost pozvat Ježíše aspoň v duchu, aby přišel do srdce, které je pro něj otevřené. Je škoda nevyužít každé příležitosti k důvěrnému setkání s Pánem.

Bratři a sestry, když s Vámi rozjímám o vánočním tajemství a pokouším se spolu s Vámi otevřít srdce Pánu, toužím po tom, abychom byli naplněni Boží radostí a velkou posvátností, která vychází z ocenění a úcty. Zároveň Vás zvu nejen k častému svatému přijímání a opakovanému hlubokému prožívání vánoční radosti z narození Krista ve svém srdci, nebo k návštěvám svatostánku s tím tichým nasloucháním, přátelským zahleděním a posvátným klaněním, ale i k pohledu víry na sebe a na všechny, kteří jsou také chrámem Božím. Kéž hloubka setkání s Bohem nás vede k úsilí o čisté srdce dobře připravené pro vzácného Hosta. Kéž ocenění a úcta k Bohu, jemuž je zasvěcen chrám, ve kterém se s Bohem setkáváme, nás vede k zachování posvátného ticha v kostele i mimo bohoslužbu, protože tím ukazujeme, jak hluboký vztah k Bohu máme.

Bratři a sestry, požehnané Vánoce a hluboké setkání s Bohem, který nám vychází vstříc, posvátnou úctu i zářivou radost z Boha přeje každému z Vás a všem ze srdce žehná

arcibiskup Jan