Pentateuch

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí | 27. ledna 2013

Lidé hledají své předky, své kořeny, aby se zařadili do světa, aby lépe pochopili svůj život. A podobné je i dnešní téma. Povídání o Pentateuchu je pro nás návratem, který nám má představit kořeny naší víry. Je to připomenutí toho, že Bůh provází lidstvo od samého počátku. Když otevřeme tyto knihy, poznáváme, že historie stará tisíce let je součástí i našeho života. Co je to tedy Pentateuch?

Pentateuch – prvních pět knih proroka Mojžíše nebo také Tóra. Jedná se o nejdůležitější knihy Starého zákona, které mají pro židovské náboženství podobný význam jako pro nás Evangelia. Talmud o pěti prvních knihách Bible říká: Jako má zdravý člověk pět prstů, tak má dobrý člověk ve své mysli a svém srdci pět knih Mojžíšových, rozjímá nad nimi a žije podle jejich zákonů.

Když se zeptáme o čem pojednává, odpoví nám další příměr, který říká: Pentateuch je strom zasazený v dějinách lidstva. Jeho kořeny jsou dějiny praotců (vyprávění knihy Genesis od stvoření světa po příběh Josefa Egyptského). Kmen je vyprávění o vysvobození z Egypta, putování pouští s uzavřením smlouvy na Sinaji, kde získává lidstvo Desatero. Plodem tohoto stromu je vstup do země zaslíbené.

To je stručný obsah. Jak se jednotlivé knihy jmenují a čím jsou zajímavé nám odhaluje Talmud pojednáním o světle: Pětkrát se objevuje slovo „světlo“ v První knize Mojžíšově, a proto je i pět knih Pentateuchu.

„I řekl Bůh: Buď světlo.“ To odpovídá Genesi, ve které se pojednává o stvoření světa.

„A bylo světlo.“ To odpovídá Exodu, v němž Izrael vystoupil z temnoty (Egyptského zajetí) do jasu (svobodného putování do země zaslíbené).

„Viděl, že světlo je dobré.“ To odpovídá Levitiku, který je naplněn četnými zákony a učí nás tomu, co je dobré.

„A oddělil světlo od tmy.“ To odpovídá knize Numeri, ve které oddělil ty, kdo vyšli z Egypta, od těch, kdo byli určeni ke vstupu do země zaslíbené.

„Světlo nazval Bůh dnem.“ To odpovídá Deuteronomiu, které je naplněno četnými zákony, které chrání život, aby neupadl zpět do temnot. Součástí knihy Deuteronomium je i srdce celého Zákona, které se také nazývá „Šema Israel“ podle prvních slov výzvy:

„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. 
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. 
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány“ (Dt 6,4-9).

Pro židy je Pentateuch, neboli Tóra, světlem života. Nejvěrnějším přítelem, nejlepším rádcem. Je tím nejdůležitějším na světě, protože zde mluví sám Bůh. Čím je Pentateuch pro nás?

Pro nás jsou tyto knihy důležité proto, že jimi začínají dějiny spásy celého lidstva i každého z nás osobně. Příběhy, které se v nich odehrávají jsou příběhy člověka, který je z otroctví hříchu volán k putování do zaslíbené země, do Božího království. Jako Abrahám jsme voláni vydat se na cestu víry, odkázáni jen na Boží pomoc. Jako Mojžíš jsme voláni k osobnímu setkání s Bohem a ke službě Božímu lidu. Jako židé jsme i my někdy v pokušení vyměnit svobodu a život s Bohem za hrnce masa v Egyptském otroctví. I pro nás je klíčová hora Sinaj, kde dostáváme Desatero. Toť alespoň pár bodů, které se nás bytostně dotýkají. Znát Pentateuch je jako znát své kořeny. Znát tajemství minulosti, která utváří i náš dnešní život. Někdy máme pocit, že se ze společnosti vytrácí ponětí o tom, co je dobré a co je špatné. Jakoby se Desatero vytratilo z lidského svědomí. Když se ztratí cenná věc, je potřeba ji hledat. Když se zapomene na moudrost, je potřeba ji znovu objevit. A kde jinde ji hledat, než tam, kde se zrodila?

Proč číst Pentateuch? Svět se mění, ale člověk zůstává stejný. Platí pro nás stejné zákony, jako pro lidi před tisíci lety. Pentateuch nás varuje, co se stane, když je nebudeme respektovat, ale zároveň nám ukazuje, jaké ovoce sklidíme, když se necháme vést Bohem. Dějiny vyvoleného národa jsou i dějinami každého z nás. Mysleme na to, až otevřeme knihy, které stojí na počátku dějin naší spásy.