Podejme víru

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Jakuba, patrona naší farnosti | 28. července 2013

O svatém Jakubovi jsme za poslední léta hovořili již z nejrůznějších úhlů pohledu. O jeho ctižádosti být nejlepší, o škole Ducha svatého, kterou si prošel, o jeho příkladu, který nám dal, o jeho věrnosti poslání, které mu bylo svěřeno…

Vzpomeňme nyní na událost, která apoštola Jakuba hluboce zasáhla. A nejen jeho. Totiž, když byl spolu s Petrem a Janem přibrán na horu, kde byli sami s Ježíšem a zakusili jeho slávu. Jak říkají evangelisti Matouš i Marek: „Vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.“ Znovu se připomíná ten důležitý předpoklad, který jsme dílem probírali i minulou neděli. Uprostřed veškerého, jistě i velmi dobrého, snažení je třeba, aby byli spolu sami. Sami s Ježíšem. To je jeden z nosných pilířů naší opravdové modlitby.

A pak zakoušejí něco, co je nese v dobách zkoušek, co jim dává chápat těžké okamžiky jejich života. „A byl proměněn před jejich očima.“ Na vlastní kůži zakusili, kdo Ježíš je. A nejen to. I oni sami byli proměněni. A tato událost byla důležitá v té škole, kterou Ježíš Jakuba přetvářel. I my můžeme být proměňováni, když to Bohu dovolíme. I my můžeme obdržet to, co se „tam dole“, až sejdeme z hory opět k běžnému životu a práci, od nás očekává.

Dnes vrcholí v brazilském Riu de Janeiro 28. světové dny mládeže za účasti papeže Františka. Tomuto setkání předcházelo tradiční putování kříže, věnovaného mládeži bl. Janem Pavlem II. Mottem tohoto putování byla slova: Bota fé – předej nebo také podej víru. Papež František těchto slov využil při své první promluvě na uvítanou na pláži Copacabana.

„Podej víru“ – co to znamená? Když se připravuje nějaké dobré jídlo a vidíš, že chybí sůl, tak „podáš“ sůl, chybí olej, podáš olej… Tak je tomu i v našem životě. Pokud chceme, aby měl opravdu smysl a plnost, říkám každému a každé z vás: „podej víru“ a tvůj život dostane novou příchuť, bude kompasem, který ukazuje směr; „podej víru“ a tvoje existence bude jako dům postavený na skále, tvoje cesta bude radostná, protože potkáš mnoho přátel, kteří půjdou s tebou. Podej víru, podej naději, podej lásku!“

Po té vyzval papež zástup mladých, aby opakoval spolu s ním: Podej víru, podej naději, podej lásku!

Abychom mohli „podat víru“ sobě, druhým, dětem, přátelům, je třeba zakusit po vzoru našeho patrona setkání s Ježíšem – horu proměnění. Ne jen setkání s Ježíšem historickým, Ježíšem – dobrým člověkem či myslitelem, Ježíšem – společenským vzorem, ale s Ježíšem – osobním přítelem a Spasitelem. Ne jednou někdy v životě. Dovolme mu prostupovat každý náš den, a tak jako vypracoval z Jakuba – kariéristy Jakuba – prvního svědka víry, tak ať provede svou školou i každého z nás.