Pohlédnout s láskou

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Svaté Rodiny | 28. prosince 2014

V letošním vánočním pastýřském listu otce arcibiskupa Jana byla věta: „Když přijdete domů, pohlédněte s láskou na svého partnera.“ Pokud jsme domů odešli s tímto vědomím a třeba i odhodláním to uskutečnit, mohlo nás potkat nejedno překvapení. Možná jsme se podobali ženě, která se přede mší pohádala se svým mužem, a tak místo společné jízdy autem kráčela do kostela pěšky. Poté celá promrzlá usilovně přemýšlela nad tím, jak se asi s láskou na někoho takového, ješitného a umíněného, má doma podívat. A nebo jsme mohli najít podobnost s mužem, který se skálopevně rozhodl udělat své manželce kázání, protože jediný, kdo na něho doma s láskou pohlíží, je pes. A to ještě jen v případě, že drží v ruce kus uzeniny.

Položme si tedy otázku: „Co to znamená dívat se na někoho s láskou?“ Takový láskyplný pohled je krásná věc, po které toužíme. Světské ženy se zdobí, aby je muži toužebně okukovali, muži dávají na odiv svůj majetek, aby zaujali ženské oko, ale jistě tušíme, že takové pohledy otec arcibiskup na mysli neměl. Obdivný, vášnivý či žádostivý pohled nemusí mít se skutečnou láskou mnoho společného. Co tedy znamená pohlédnout na někoho s láskou?

Znamená to podívat se na druhou bytost a vidět na ní a v ní její dobré stránky. Všimnout si toho krásného, co do ní Bůh vložil. Uvědomit si hodnotu Božího obrazu, který v sobě nese (jak jsme o tom hovořili o svátku sv. Štěpána). Někdy jsou dobré a krásné stránky člověka vidět hned, jindy je potřeba tyto hodnoty hledat. Ale když se je naučíme vidět, vnímat a těšit se z nich, pak se nám láskyplný pohled stane mostem k srdci druhého člověka.

Pohlédnout na druhého s láskou znamená druhého chápat, přijímat, zahrnout odpuštěním. Takový pohled vyžaduje čas a naši velkorysost. Často je třeba být tím prvním, kdo v manželství tento postoj zaujme, i když se partner vůbec nesnaží. Je to práce, je to dřina, ale je to lék, který uzdravuje mezilidské vztahy. A vidíme denně kolem sebe, kolik mezilidských vztahů je bolavých a nemocných. Lidé dnes nemají čas se zastavit a pohlédnout na druhého s láskou. Četl jsem nedávno krásnou myšlenku, že lidé jsou stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Ale tyto hodnoty svět obrátil. Lidé jsou používáni a věci milovány.

A tak vás chci poprosit. Přijměte na sebe poslání lékaře. Přijměte výzvu vánočního pastýřského listu a dívejte se pohledem lásky. Tak na nás pohlíží i Ježíš, o kterém Simeon řekl, že bude světlem národů. Kéž i my jsme jemu podobní, kéž i my jsme třeba jen malým světýlkem, aby bylo na světě jasněji a krásněji.