Pojďte si odpočinout

Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí | 19. července 2015

Evangelium zaznívající o prázdninách nás vyzývá: Pojďte si odpočinout na opuštěné místo. Zdá se, že je řeč o dovolené. Co tím ale Pán myslí? Dokážeme uposlechnout jeho výzvu?

Odpočinutí potřebuje tělo, duch i duše člověka. Někdy se však najdou lidé, kteří se odpočinku vyhýbají. Proč? Když se člověk zastaví a má čas o sobě přemýšlet, dostaví se někdy neklid, tíživé myšlenky. Zdá se pak nejjednodušší zahánět je neustálou činností. Přitom by stačilo zmiňované „opuštěné místo“, kde své srdce mohu otevřít a odevzdat své starosti a bolesti Pánu. Stejným omylem se může stát akční dovolená, která svým adrenalinem přinese duši zapomenutí. Ale zde se žádá pravý opak. Spočinutí v modlitbě, kde si člověk přizná, že touží po lásce, po přijetí, po pochopení. A o tyto hodnoty máme prosit. Ať už tedy doma či na dovolené, odpočinek potřebuje i naše duše. A o tomto odpočinku mluví Ježíš v dnešním evangeliu.

Rádi odpočíváme v čistém a uklizeném prostředí. Je proto dobré před modlitbou uklidit – upřímným vyznáním, lítostí, prosbou o odpuštění. A pak už odevzdávám vše, čím je plné mé nitro. Nedávno mi jeden člověk říkal, že se musí modlit rychle, ale nepropadl roztržitosti, aby mu na mysl nepřicházely rozptylující myšlenky. Ale vždyť o to nám jde. Aby tyto myšlenky vyplavaly na povrch. Ano, je třeba také zastavit své tělo, upokojit mysl, abych poté, co odevzdám Bohu všechny své myšlenky, mohl uslyšet i jeho hlas k mé duši: „Moje milovaná, jak jsem rád, že jsi tady se mnou. Mám tě rád. Pověz mi, jak ti je, odevzdej mi své obavy a mysli na mou lásku, prožívej ji, vyznávej ji.“ Kdy jsme takto Ježíši naposled naslouchali? Kdy jsme mu na jeho lásku odpověděli? O tom všem můžeme mluvit, zpívat i tiše mlčet. To je cíl modlitby, který pak prostoupí nejen danou chvíli, ale i vše, co bude následovat…

Tato dovolená naší duše může nastat kdykoli a kdekoli, kde se nám podaří najít ticho. Může to být příroda, koutek domova nebo nejlépe místo, kde vidíme na svatostánek. To je dovolená naší duše: Být v blízkosti Ježíše.

Dalším cílem modlitby je objevovat Boží plán. Krom ujištění, že jsem milován, mám v modlitbě nalézt odpověď na to, co mám dělat. Modlitba je přebývání s Bohem, který je cesta, pravda a život. On je pramen moudrosti.

Modlitba je veliká výsada, veliký dar, který máme. Můžeme na ni vztáhnout jednu moudrost z talmudu: U pohanů je tomu tak, že král odpočívá v paláci a služebníci ho zvenku chrání a starají se o jeho klid. U věřících je tomu tak, že coby služebníci odpočívají v paláci a Král králů, sám Bůh, je chrání a pečuje o jejich pokoj. Umějme využít této výsady a dejme své duši odpočinout.