Poklad v nebi

Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí | 11. října 2015

Jednou za opatem přišel bohatý obchodník a s jistou úctou a obdivem mu pravil: „Slyšel jsem, že pocházíte ze zámožné rodiny. To musela být obrovská oběť přijít o všechno bohatství a stát se chudým mnichem.“ Opat se na něj usmál a odpověděl: „Může to tak na první pohled vypadat. Ale věřte mi, já o nic nepřišel. Já jsem naopak mnohem víc získal.“ Obchodník se zamyslel a pak řekl: „Aha, už rozumím. No povídá se že církev je bohatá…“ Ale v tu chvíli ho opat přerušil: „Je mi líto, myslím, že mi nerozumíte. Já jsem opustil bohatství, o které jsem se musel denně starat, ale získal jsem přítele boháče, který se stará každý den o mně. Kdykoli sloužím mši svatou či se ponořím do modlitby, přijde ke mě, obejme mě, políbí a zahrne svou nekonečnou láskou. Vidí mé potřeby a dává mi vše, co mi prospívá ke spáse. To vám žádný majetek neposkytne. Kdysi jsem byl bohatý chudák, teď jsem chudý boháč.“

Dnešní evangelium a také příběh nás nabádá k tomu, abychom se nestali bohatými chudáky, kteří se celý život pachtí za něčím, oč v hodině smrti stejně přijdou. Jsme vyzývání ke správnému pořadí hodnot, kdy si nezakládáme na tom, co máme, ale zda činíme bohatým své okolí. Jsme zváni ke skromnosti a šetrnosti, abychom se nesrovnávali jen s těmi, kteří se mají lépe, ale byli vděčni za to, co máme, a dobře se o to starali.

Je třeba také připomenout, že být chudý nemusí být ctnost a být bohatý nemusí být hřích. Záleží na tom, jaký máme k jmění vnitřní vztah. Pokud je to pro nás prostředek k tomu, abychom dobře, poctivě a spravedlivě žili, pracovali a zabezpečili rodinu, je vše v pořádku. Jmění má být dobrý sluha.

Člověk, který se o druhé stará, nemůže jen tak žít jako žebravý mnich. Každá rodina, domácnost, farnost či klášter potřebuje prostředky k živobytí. Ale to, co máme, má být prostředkem k životu a ne smyslem života. Vše, co nás obklopuje, má být dobrým sluhou, ale ne překážkou či brzdou na cestě k Bohu.