Pokušení

Text k zamyšlení u příležitosti 1. neděle postní | 17. února 2013

Ptali se mniši opata: „Když se postíme, jsme vážní a smutní, ale ty se usmíváš a máš radost. Jak to?“ Opat jim odpověděl: „Půst není jen odříkání těla, ale také pastva pro duši. Vy se soustředíte na to, o co přicházíte, ale já na to, co získávám. Proto je pro vás půst dobou smutku, kdežto pro mne dobou radosti. Zatímco vy želíte po chutném jídle a rozptýlení, já si užívám pastvy, na kterou mne v modlitbě uvádí náš Pán. Má duše je s ním jako na rozkvetlé horské louce, kde vane svěží vánek Ducha svatého, kde je hojnost šťavnaté pastvy Božího slova a svítí slunce Eucharistie. Zde má duše sílí. Není divu, že se pak usmívá a má radost, která vyzařuje do celého mého života.“

Postní doba je příležitostí spolu s ostatními odložit to, co nás omezuje v duchovním hodování, a dopřát své duši radost z Božích darů. Společná modlitba v rodině, společenství, farnosti přitahuje působení Ducha svatého, četba Písma a adorace nám dávají pokoj, moudrost a sílu. To vše potřebujeme, abychom ustáli útoky zla, které na nás denně doléhají.

Pokušení můžeme přirovnat k vlkovi, který útočí na ovečky. Před některým můžeme sami utéct, před jiným musíme hledat pomoc u pastýře. Čím je člověk blíž pastýři – Kristu, tím mají vlci menší naději na vítězství. Když je nejhůř a pokušení je zvlášť dotěrné, je potřeba volat pastýře Ježíše dokud nepřijde. K tomuto volání nás vybízí sám Pán, když nás učí modlitbě Otče náš. V jejím závěru opakujeme slova: „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“ A nad nimi se máme dnes také zamyslet.

Co znamená, když říkáme „neuveď nás v pokušení…“? Je to taková záhadná prosba. Copak může Bůh někoho uvádět do pokušení? Vysvětlení tohoto místa je v novém katechismu. Zde se můžeme dočíst, že text modlitby Páně „neuveď nás do pokušení“ je zjednodušený překlad, který v řeckém originále zní: „nenech nás podlehnout pokušení.“ To je mnohem přesnější. Bůh nás nepokouší, ale naopak nám před pokušením může poskytnout ochranu. Jak si tuto pomoc představit? Pokušení je jako hustý déšť, který časem promáčí každého, kdo jím prochází. Z toho může přijít nemoc i smrt – hřích a zatracení. Jako se nelze v dešti vyhýbat kapkám, aby nás nesmáčely, nejde se v životě vyhnout pokušení. Jsme natolik obklopeni zlem, že se s ním musíme potýkat den co den. Nemůžeme se mu vyhnout, nemůžeme nad ním sami zvítězit, ale můžeme se před ním chránit. Jako nás před deštěm přikrývá deštník, před pokušením nás chrání Boží milost. A o tu prosíme v modlitbě Páně, té se otvíráme a přijímáme ji v upřímné, poctivé modlitbě.

Tato Boží milost nám pomáhá pochopit, že pokušení a hřích je skutečně to největší zlo, které na světě existuje. Vybavuje nás ostražitostí. Díky ní Boží člověk snáze rozpoznává, že se blíží nebezpečí pro duši. To je v dnešní době obzvláště důležité. Můžeme to přirovnat k nemocem. Některé jsou zjevné a některé skryté. A ty skryté bývají mnohem nebezpečnější. Bez včasné diagnózy končí předčasnou smrtí. Podobně je tomu s hříchem. To že někdo nadává je zlé, ale mnohem horší je nenávist, která ho k nadávání pudí a přitom nemusí být na první pohled vidět. A tato nenávist se dá objevit a léčit při setkávání s živým Bohem v modlitbě. Jeho láska je jako horký léčivý nápoj, který se podává promoklému, jako obvaz s léčivou mastí, která se přikládá na rány, které zůstaly po vlčím kousnutí.

Postní doba je velikou příležitostí k hodování duše, k hodování při kterém člověk sílí a poznává co mu skutečně prospívá a co naopak škodí. K hodování, při kterém se uzdravuje duše, aby mohla prozářit celý život úsměvem a radostí. A takovou postní dobu nám všem přeji.