Posílám vás mezi vlky

Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí | 3. července 2016

Zatímco pro Římany byla vlčice symbolem pozitivním, pro Židy, kteří se starali o stáda ovcí, byl vlk nepřítelem. A tak ho vnímal i Ježíš. Když posílá dvaasedmdesát učedníků, aby mu připravili cestu k lidem, které chtěl navštívit, varuje je, že se mohou setkat s nepřátelstvím. I když přinášejí poselství o Boží lásce a odpuštění a pravdu o tom, jak dosáhnout věčného života, mohou sklidit posměch, nenávist a pronásledování.

Jeden člověk na nemocničním lůžku vzpomínal: „Když jsem byl mladý, zajímalo mě jen, jak si užít. Když nastal čas pracovat a živit rodinu, zajímal jsem se jen o peníze a kariéru. S přicházejícími nemocemi jsem toužil jen po zdraví. A až teď, na konci života, jsem pochopil, že to nejdůležitější je prosit a usilovat o odpuštění hříchů a nějaké to místo v nebi.“

A takových lidí je mnoho. Není divu, že když začneme někomu vyprávět, že mu honba za požitky neprospěje, že peníze jsou sice důležité, ale ne cílem života, že i nemoc může být projevem Boží přízně, můžeme zakusit veliké nepochopení, dokonce i zlobu. Lidé, kteří nehledají odpuštění a spásu, pravdu o Bohu slyšet nechtějí a často se jí brání.

Proč tedy Ježíš posílá své učedníky na tak nevděčnou misi? To, že lidé pravdu o Bohu nechtějí slyšet, neznamená, že ji slyšet nepotřebují. Všichni jsme Boží děti, na každém z nás Bohu záleží, každého chce zachránit. Proto Ježíš posílá zmíněné učedníky, proto volá i nás k tomuto těžkému úkolu. Možná nás napadne otázka: „Proč pomáhat někomu, kdo o to nestojí? Proč zachraňovat ty, kdo jsou plní zloby a nenávisti, sobectví a bezohlednosti, kteří vidí jen své zájmy a druhým ubližují?“

Odpověď je jednoduchá. Každý z těch lidí byl kdysi beránkem, dokud nedovolil zlu, aby ho ovládlo. Jak se taková věc stane? Říká se, že nejnebezpečnějším vlkem je ten, který se převléká za beránka. V duchovním životě takto vnímáme pokušení. Tváří se jako přítel, který nám nabízí nějaké blaho, ale když mu podlehneme, tak nám ublíží. Když pak v takovém stavu člověk setrvá, zcela ho pohltí.

Denně čelíme útokům zla, nebezpečí, které přichází jak ze strany světa, tak i z našeho vlastního nitra. Zneužívá naše vášně, slabosti, chce nás spoutat. Proto je důležité a užitečné, když přijde napomenutí, o to cennější je, když je to napomenutí s mírností a láskou. Proto je důležité, abychom se navzájem povzbuzovali, společně vyprošovali Boží pomoc. Jinak v tomto boji neobstojíme. Mnozí mají zkušenost, že jakmile se pustí do nějakého dobrého díla, hned se setkají s odporem a všelijakým protivenstvím. Bůh ale žehná těm a chrání ty, kdo mu slouží, kdo usilují o budování Božího království.

A právě tento Boží zásah zakusili učedníci z evangelia: „Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

S vědomím této odměny, která je připravena i nám, se stále znovu a znovu vracejme k Bohu, abychom se stávali jeho ovečkami, a svým životem a slovem šiřme tu radostnou zvěst o Boží lásce.