Povolání ke kněžství

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození sv. Jana Křtitele | 24. června 2012

Jsou svátosti, které uvádějí do křesťanského života (křest, biřmování, eucharistie), pak jsou svátosti uzdravení (svátost smíření a pomazání nemocných). Nakonec jsou dvě svátosti, které směřují ke službě druhým a k životnímu poslání (kněžství a manželství).

Dnes, kdy slavíme sv. Jana Křtitele, chceme vzpomenout právě svátost kněžství. Sv. Jan Křtitel říká: „Já nejsem Kristus, nejsem dokonce ani hoden zout Pánu opánky z nohou. Jsem jen hlas volající na poušti světa, připravte, otevřete srdce Pánu.“ A kněz je právě svobodný věřící muž, který toto s Janem Křtitelem upřímně vyznává.

Jan Křtitel ukazoval na Ježíše, a to je i poslání kněze. Kněz je ten, kdo ukazuje na Krista tím, že se na něho sám dívá, kdo vede ke Kristu tím, že k němu sám jde, kdo spojuje s Kristem tím, že je s ním sám spojen. Hezky to můžeme přirovnat k obrazu, který známe z Květné neděle: Kněz je jako oslík, který nese Krista. Nesmí zapomenout, že lidé nemávají a nevolají hosana na něho, ale na Krista. Muž, který chce přijmout poslání „být nositelem Krista“, je vhodným kandidátem na přijetí svátosti kněžství.

Jsou lidé, kteří od dětství jeví známky Božího volání. V Písmu dokonce nacházíme místa, kde jsou muži vyvoleni ke službě Bohu ještě před svým početím. Naproti tomu jsou lidé u kterých je povolání překvapením. Kněžské povolání je dáno Božím plánem (Samuel) i modlitbou (sv. Augustin se stal knězem díky modlitbám a obětem jeho maminky). Není to tedy nějaký úděl nebo osud, kterému se nedá vyhnout, ale je to Boží dar, který si můžeme vyprosit a který můžeme odmítnout nebo přijmout. Je to dar, který respektuje naši svobodu a vyžaduje naši spolupráci. Knězem může být jen ten, kdo objeví a prožije radost z Boha a kdo ho touží milovat nade vše.

Každé povolání je originální. Bůh využívá přirozených schopností člověka, aby obdaroval celou církev. Každý kněz je jiný a má jiné dary, charismata, kterými slouží Bohu a lidem. Proto se kněží nemají porovnávat. Kněží mají sloužit ze všech sil těmi dary, které jim Bůh svěřil. Je pak dobré, když je farníci objeví a pomáhají mu, aby své dary rozvinul.

Další důležitou věcí, kterou je potřeba zmínit je, že povolání ke služebnému kněžství je dar pro celou církev – tento dar leží na knězi, ale pečovat o něj musí celé farní společenství. Jako může žena svého muže povznést či zkazit i farnost může knězi pomoci, aby se stal dobrým knězem, ale také ho může zničit pomluvami, odsuzováním, nezájmem… I ten nejlepší kněz potřebuje, aby farníci spolupracovali, modlili se za něj (ti, kteří se modlí a obětují, jsou velkou pomocí), nesli ho svou vírou, pomocí a přátelstvím.

To, že kněz žije bez rodiny, neznamená, že by žil prázdný život bez životního partnera. Partnerem kněze je Kristus. Čas, který muž věnuje ženě, prožívá kněz s Kristem. Chvíle, kdy muž slouží rodině, jsou chvíle služby farníkům. Chci poděkovat vám všem, kdo se modlíte nejen za bohoslovce a novokněze, ale i za kněze, kteří jsou často unavení a vyčerpaní (protože nepřinášení povyražení, ale kladou nároky…). I když nesou mimořádný dar, zůstávají slabými lidmi. Děkuji tedy i za vaše odpuštění, když dělám chyby. Děkuji všem, kteří mě v mé službě provázíte a jste mi oporou. Děkuji Bohu, že mohu na tomto místě přinášet jeho požehnání.