Pozvání na svatbu

Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí | 12. října 2014

Na každé svatbě je důležitý ženich a nevěsta. V dnešním úryvku můžeme postřehnout, že ženichem je zde Boží Syn. Jeho nevěstou je církev. Svatba je událost, kde se nevěsta raduje s ženichem a hosté jsou pozváni, aby se stali součástí této radosti. Hosté jsou pozváni k životu s Kristem v Církvi. Nejprve v rámci vyvoleného národa a pak všichni ostatní.

Výklad je jasný: Bůh povolal k víře v Krista a k životu v církvi vyvolený židovský národ. Když ho židé odmítli, byly pozvány všechny ostatní národy světa. Ale podobenství pokračuje a upozorňuje: Přestože je víra zdarma nabízený dar, neleze jím beztrestně pohrdat, nelze se k němu postavit lhostejně. Na svatbě musí být člověk oděn do svatebních šatů. Ty jsou symbolem milosti, kterou jsme přijali ve svátosti křtu. Když se křtí dospělí lidé, oblékají se do bílých šatů, které vyjadřují jejich vnitřní proměnu. Z hříšníka se působením svátosti křtu stává svatý. Z člověka propadlého smrti, host pozvaný ke stolu věčné hostiny v nebi. Pozvání i šaty nám z veliké lásky dává Bůh zadarmo, ale jejich přijetí a udržování vyžaduje naši spolupráci, naše rozhodnutí.

Každý den jsme, třeba jen skrze svátosti, pozváni na hostinu. Neodmítáme zbytečně pozvání, které nám dává sám Bůh? V jaké stavu jsou naše šaty – jak jsme připraveni k přijetí Božích darů? Tyto otázky nemají být výčitky. Mají nás probrat z pokušení, že život věčný je něco samozřejmého, něco, co lze brát na lehkou váhu. Bůh nabízí své bohatství všem, ale ne všichni z něj načerpají užitek. Kéž jsme těmi, kdo si Božího pozvání váží, všímá si všech dalších obdarování a kdo jsou připravení je přijímat.