Přírodní symboly

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu | 2. února 2012

Liturgie je plná symbolů, které jsou viditelným znamením neviditelných skutečností. I sám Kristus mluvil často v podobenstvích, protože si byl vědom toho, že člověk nemůže Boha zcela pochopit, dokonale vstoupit do jeho tajemství. Skrze jednoduché předměty a znamení, symboly, si uvědomujeme skutečnosti, které bychom jinak chápali jen obtížně nebo vůbec. My se dnes na některé z těchto symbolů blíže podíváme. Stejně jako je člověk součástí Božího stvořitelského díla, je jeho součástí i příroda. Proto celá řada symbolů právě z přírody pochází.

Světlo

Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších přírodních symbolů v liturgii je světlo. Světlo zahání temnotu, a proto poukazuje na Boží přítomnost. Umožňuje vidět skryté věci v pravé podobě. Je symbolem Krista, který nám v evangeliu dává poznat pravdu. Světlo je znamením radosti, ke které nás volá Bůh. Je obrazem dne a tedy bděním, je symbolem modlitby a pozvánkou k ní.

Liturgickým symbolem světla je hořící svíce. Ukazuje na Krista, pravého Boha a pravého člověka. Její části – vosk a plamen – naznačují hmotnou a duchovní skutečnost. Plamen je znamením Kristovy božské přirozenosti, vosk, který se při hoření stravuje, symbolizuje Kristovo obětované lidství. Olej hořící lampy je zase obrazem milosti a Ducha svatého.

Hořící svíce nám navíc připomínají, že i my jsme světlem a máme žít jako synové světla: Bůh nás povolal ze tmy k podivuhodnému světlu. Oheň pak je symbolem přítomnosti a činnosti Ducha svatého, který nás očišťuje, posvěcuje, naplňuje láskou.

Chléb a víno

Ústředním symbolem mešní liturgie je chléb a víno. Chléb pochází ze země a je plodem lidské práce. Neseme jej k oltáři jako dar Bohu, který jsme od něj nejen přijali, ale také přetvořili, dali mu novou formu a smysl. Je současně základní složkou naší potravy pro naše tělo. Stejně tak je chléb eucharistický nepostradatelným pokrmem pro naši duši.

Chléb a víno jsou obrazem společenství – z mnoha zrn jeden chléb, z mnoha hroznů jeden nápoj. Zrna byla násilně drcena, hrozny lisovány, to je obraz oběti Kristovy i obětí našich osobních.

Sjednocují nás: „Jezte z něho všichni, pijte z něho všichni…“

V podobě chleba se naše bytí živí Bohem a působí, že jsme v něm a on v nás. Víno není jen nápoj, který hasí žízeň – tím je voda. Víno znamená víc. „Obveseluje srdce člověka,“ praví žalmista. Smyslem vína není hasit žízeň, nýbrž napájet radostí. Je také nápojem královským a Božským, je tedy předobrazem nebeské hostiny, na které máme všichni během mše svaté podíl.

Kadidlo

„Má modlitba ať vstoupá k Tobě, Bože, jako vůně kadidla.“ Kadidlo je symbolem naší modlitby, která směřuje k Otci. Kadidlový dým značí tajemství, ve kterém přebývá Bůh, je obrazem mraku na hoře Sión, kde Bůh zjevil své slovo Mojžíšovi.

Kadidlo – malé zrnka vzácné pryskyřice – se sype na rozžhavené uhlí. I to je zajímavý symbol. Zrnka jsou naše úmysly, uhlí naše srdce a dým je modlitba, která stoupá k Bohu. Když nasypeme kadidlo na studené uhlí, nic se neděje. Je potřeba ho rozpálit, aby proměnilo pryskyřici ve vonný dým. Když je naše srdce chladné, můžeme mít ty nejvznešenější úmysly, ale nepromění se v modlitbu, dokud naše srdce nebude hořet láskou a vírou.

Kéž se i my necháme rozpálit Duchem svatým, kéž tu slabou touhu, kterou mu můžeme nabídnout – ale s láskou – rozpálí Duch svatý tak, aby vše, co budeme říkat, vše, co budeme dělat, přinášelo bohulibý užitek.