Proměnění předchází pokušení

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mt 17,1-9) | 8. března 2020

Občas přichází lidé s otázkou: „Pane faráři, stává se mi, že když se chci modlit, nebo přijdu do kostela na mši svatou, tak mě napadají špatné myšlenky. Je to normální?“ Odpovědět si můžeme už tím, že si všimneme, jak jsou po sobě řazeny texty v postní době. O první neděli postní jsme četli, jak byl Ježíš pokoušen na poušti. Dnes čteme o tom, jak je ve společenství svatých prozářen Božím světlem.

Jako by nám postní liturgie chtěla naznačit, že ten, kdo chce zakusit něco z krásy hory Proměnění, kdo chce být upevněn ve víře a zaslechnout Boží hlas, musí počítat s tím, že to nebude zadarmo. Kdo byl v Izraeli, tak ví, že hora Proměnění je poměrně vysoká a strmá. Výstup na ni není snadný. Chce to čas a stojí to hodně sil. I v duchovním životě platí, že chceme-li s Bohem prožít opravdové setkání, stojí nás to čas a úsilí. A nejen to. Často se musíme také utkat s nepřítelem, který nás pokouší. Proč tomu tak je?

Jeden duchovní autor říká: „Čím více se blížíme k bráně do ráje, tím více se nás snaží ďábel zastavit. Zlý duch nechce naše štěstí. A udělá všechno pro to, aby nás svedl z cesty, která ke štěstí vede.“ Nejrůznější pokušení tedy k duchovnímu životu patří a někdy je můžeme dokonce vnímat jako signál, že jdeme správným směrem.

Svatý Jan od Kříže učí, že pokud chceme spočinout v Bohu, staví se nám do cesty řada zkoušek a pokušení, které je třeba překonat. Bůh nám pomáhá a povzbuzuje nás, ale přitom nás volá ke spolupráci a chce, abychom rostli tím, že bojujeme a říkáme zlu NE.

Když si toto všechno uvědomíme, pak je pro nás snazší s pokušeními bojovat. Jak? Naší silou je Kristus. V něm je naše síla, v něm je naše vítězství. A proto je potřeba mu všechna pokušení odevzdávat. Naučit se modlit: „Pane Ježíši, podívej se, co mě napadlo. Odevzdávám ti to a prosím tě, smiluj se nade mnou a zachraň mě.“ Je to modlitba prostá, ale velice účinná. K ní můžeme připojit modlitbu: „Pane Ježíši, obětuji ti trápení, které mi působí pokušení, za spásu svou, za spásu mých příbuzných, přátel i nepřátel, za všechny, kteří tvou milost v této chvíli potřebují.“ Na naší slabosti se pak může projevit Boží moc a síla.

Latinské přísloví říká: „Per aspera ad astra.“ Přes obtíže ke hvězdám. My bychom ho mohli parafrázovat a říci: „Přes pokušení a zkoušky k objevování a zakoušení Boha.“ Nenechme se odradit od výstupu na horu Proměnění tím, že nás to bude stát čas, síly a duchovní boje. Ono setkání s Boží krásou nám to všechno vynahradí. Kéž všichni dospějeme k tomu, že při modlitbě, mši svaté, adoraci budeme spolu se svatým Petrem vyznávat: „Pane, je dobře, že jsme tady.“ Jak říká jiný evangelista, nevěděl, co mluví, ale věděl, že nechce, aby tato chvíle skončila.