This error message is only visible to WordPress admins

Error: No feed with the ID 1 found.

Please go to the Instagram Feed settings page to create a feed.

Pšenice a plevy

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle adventní | 8. prosince 2013

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.

Je Advent. Čas přípravy na druhý příchod Mesiáše. A dobře ho prožijeme, když se inspirujeme Ježíšem. Je mnoho věcí, které můžeme podle jeho vzoru konat, ale zastavím se u jediné. V dnešním evangeliu se píše, že Ježíš pročistí obilí. Pšenici uloží a plevy spálí. Tato věta mě zaujala. Při její četbě nás napadne, že spravedliví jsou pšenice a zavržení plevy. Ale co kdyby byl mlatem náš život. A pšenicí či plevami naše myšlenky, slova a skutky? Pak bychom v Adventu mohli po vzoru Ježíše začít s pročištěním našeho života.

Pšeničné zrno je pevné a skrývá v sobě život. Kdo má kvalitní zrno, má zajištěnou budoucnost. Když ho semele, má chléb, když ho zasadí, sklidí úrodu. Zrno je symbolem bohatství a života. Zrna pšenice představují moudré myšlenky, vlídná slova, dobré skutky, správně využitý čas. Kolik takových zrn jsme v těchto dnech už nashromáždili? Proti zrnu stojí v evangeliu plevy. Plevy jsou prázdné slupky od obilí. Pleva je hezky zabalené nic. Prázdnota. Nicotu přináší a prohlubuje. Pleva je vše, co konáme povrchně a formálně. Povinnost splněná bez lásky. Plevou je modlitba bez ztišení, rozhodnutí bez přemýšlení, posuzování bez hledání pravdy, rozdávání rad a rozumů bez vzdělání a moudrosti. Plevy jsou marnivé myšlenky, prázdné řeči. Gesta bez vnitřního obsahu. Kolik takových plev kolem nás denně poletuje.

Člověk si život snadno zapleví. Uveďme si příklad: Dám si v adventu předsevzetí, že se ráno pomodlím. Vstanu, prohodím pár slov a vyrazím do světa. Ale byla má modlitba zrnem, které mi dá sílu do celého dne, nebo jen plevou, která mě obelhala? Nebo jiné předsevzetí: Budu se více věnovat dětem. Dítě přichází ze školy, já si na to vzpomenu a zeptám se: „Tak jak bylo?“ Ale než stačí odpovědět, už myslím na něco jiného. Sedím s dítětem, ale co povídá, nevnímám. Místo zrna naslouchání, které by posílilo a upevnilo náš vztah je tu pleva, která ho vnitřně ještě více vyprázdní.

n_175

Nebezpečí plev je v tom, že sice mají slupku, ale chybí jim zrno – chybí to, co je podstatné. Plevy přináší pocit, že jsme udělali něco dobrého, splnili nějaké předsevzetí, ale ve skutečnosti jsme neudělali nic. A je třeba dát pozor, abychom tyto prázdné slupky v životě nekupili. Sbírat plevy je mnohem snadnější než sbírat zrno, ale je to marnění drahocenného času. Ježíš čistí zrno od plev. Přemýšlejme tedy nad tím, co říkáme a děláme. Dobře zvažme a posuďme své myšlenky, slova, skutky, jestli mají váhu a cenu zrn nebo jen zabírají místo jako bezcenné plevy. Neptejme se kolik jsme toho stihli, ale jak kvalitně jsme přítomné okamžiky prožili.

Na závěr je tu příběh pro inspiraci. Letos je to 780 let od vzniku pražského špitálu sv. Františka. Založila ho svatá Anežka Česká. V jedné legendě se vypravuje o sestře, která se chtěla Anežce vyrovnat. Starala se proto o dvojnásobný počet nemocných, ale uzdravených neměla ani z poloviny tolik jako Anežka. Nakonec se úplně vyčerpaná s Anežkou sešla a zeptala se: „Jak to děláš, že máš více uzdravených než já?“ Anežka ji pozvala: „Pojď a dívej se.“ Vstoupily do ložnice nemocných. Anežka přisedla k prvnímu z nich. Vzala ho za ruku, párkrát se s ním společně nadechla a vydechla, podívala se mu do očí a chvíli se tiše modlila. Pak teprve otevřela ústa a na nemocného s úctou a láskou promluvila, jakoby to byl ten nejdůležitější a nejhodnější člověk na světě. Ztratila s ním svůj čas, ale získala jeho důvěru a probudila v něm naději. Než začala léčit tělo, uzdravila mu duši.

A to je veliká inspirace i pro nás. Než se budeme věnovat vnějším činnostem, soustřeďme se na nitro. V adventu nemusíme potěšit mnoho lidí a vykonat mnoho dobrých skutků. Ale to, pro co se rozhodneme, udělejme pořádně a opravdově, aby to přineslo dobré plody v životě našem i v životě druhých.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *