Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Radost z poznání hříchu a odpuštění, radost z Boží blízkosti

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní (Lk 15,1-3.11-32) | 31. března 2019

Evangelium hovoří o vítězství nad hříchem, o radosti, která z toho vyplývá. Syn vítězí tím, že pozná svůj hřích, jeho důsledky a vzbudí v sobě lítost, otec tím, že odpouští, bratr tím, že si uvědomí hodnotu darů, které má. Všechny tyto věci jsou důležité i pro nás.

Jednoho dne se mniši dohadovali, který hřích je nejtěžší. Když se nemohli shodnout, obrátili se na opata. Ten se zamyslel a pravil: „Největším hříchem je nevědomost.“ Mniši se divili: „Nevědomost?“ Opat se usmál a pravil: „Ano je to tak. Nevědomost, co všechno hřích působí a ničí. Jak ničí duši hříšníka, jak ubližuje lidem a jakou cenu za něho musel zaplatit Boží Syn. Kdybychom věděli, kolik zla způsobí hřích nám, druhým lidem i Bohu, nikdy bychom nehřešili. V slzách bychom litovali i těch nejmenších hříchů a prosili za jejich odpuštění.“ Mniši na sebe pohlédli, zamysleli se a položili ještě jednu otázku: „Opravdu jsou i ty nejmenší hříchy tak velikým zlem?“ Opat smutně pokýval hlavou: „Ano. Duše lidská je nesmírně křehká. Jako ze skla. A jako takovou ji může poničit i hřích o velikosti malého kamínku, když ho necháme dlouho působit. Zvláštním nebezpečím jsou pak hříchy, které si neuvědomujeme, nepřiznáváme, nebo si je různými způsoby omlouváme.

K takovému poznání slouží například duchovní obnovy, setkání či přednášky. Ty nám nastaví zrcadlo, usvědčí ze slepých uliček, dodají sílu k obrácení (navrácení na správnou cestu). Abychom se mohli posunout vpřed, je dobré se tu a tam ohlédnout. Jak to je v mém životě, přijímám a využívám takové nabídky?

Podívejme se na to nejkrásnější podobenství Nového zákona. Osud syna z příběhu nám ukazuje důsledky hříchu (zklamání, bídu, hlad, ponížení, zoufalství) a vybízí nás, abychom přemýšleli, kam vede a jak může skončit naše jednání. Ale také nám ukazuje, co můžeme získat, když se z nich poučíme, když si hřích přiznáme.

Záchrana přichází od otce, který je obrazem Boha. Jeho milosrdenství je nepochopitelné. Když se s ním setkáváme u druhých lidí, tak nás někdy pobuřuje jako onoho staršího syna. Ale když ho potřebujeme ve svém vlastním životě, tak nás přivádí k velké vděčnosti a učí nás skutečné lásce. Pak rozumíme rčení, že obrácený hříšník je nejlepší světec.

Postava staršího, spravedlivého syna je v příběhu stejně důležitá, jako syn mladší. Protože se každý ocitáme v kůži jednoho i druhého. A jako staršímu synovi nám Otec říká: „Uvědom si, co máš, když žiješ se mnou. Kolika bolestí a trápení jsi ušetřen(a), když se necháš vést mými radami, mým zákonem. Nauč se veselit a radovat ve svém vztahu se mnou.“ Nikdy toho, že jsi se mnou, nelituj. K tomu velmi pomáhá modlitba díků a chvály. Kdo se naučí děkovat za Boží dary a chválit Boha za jeho dobrodiní, ten se naučí vážit Boha i všeho, co od něho má. Je šťastný a dokáže být velkorysý. Takový člověk se nepovyšuje nad hříšníky, ale touží po jejich záchraně.

Radostná neděle nám říká: „Radujte se z Boha, který vás miluje a zachraňuje. Radujte se, že máte příležitost poznat hřích a vrátit se domů k milujícímu Otci. Radujte se i tehdy, když jste Bohu blízko a zakoušíte jeho lásku, chvalte ho a děkujte mu.

176 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *