Slavnost Seslání Ducha svatého – oslava života

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Seslání Ducha svatého | 24. května 2015

Jde o jeden ze tří největších křesťanských svátků. Jeden kněz se proto ptal svých farníků, co o této slavnosti ví. Přišel za skupinou mužů, kteří jsou každou neděli v kostele a zeptal se: „Co byste řekli o Slavnosti Ducha svatého?“ A dočkal se odpovědi: „No, naši otcové říkali: Na Svatý Duch, do vody buch.“ A víc z nich nedostal. Zeptal se dětí v náboženství a ty mu řekly, že na Svatého Ducha se jezdí na pouť. To pana faráře potěšilo. Radost ho však přešla, když se zeptal: „A proč se tam jezdí?“ A děti mu vysvětlily: „Protože jsou tam kolotoče!“ Nakonec se zeptal ještě žen a ty mu vyložily, že po Svatém Duchu se mění plachty na oltáři. Tak vnímali jeho farníci tuto velikou slavnost. A jak ji vnímáme my?

Jeden kněz řekl: „Vnímám ji jako oslavu života.“ A hned i vysvětlil, co tím myslí: „Při putování Svatou zemí projíždí člověk pouští. A na této nehostinné pustině se znenadání objevují rozkvetlé zahrady s banány, pomeranči, granátovými jablky. Oázy života, plné dobrých plodů. Jsou tam, protože zde lidé přivedli vodu z řeky Jordánu. Byla tam pustina, ale díky píli lidí a životodárné vodě se z ní stala úrodná země plná užitečných stromů a dobrých plodů. A Slavnost Ducha svatého je připomenutí, že i my jsme povoláni, abychom ve spolupráci s Duchem svatým – živou vodou proměnili svůj život a svět, ve kterém žijeme, v rozkvetlou zahradu plnou dobrých plodů.“

Ať je tvůj život jako zdravý strom, který přináší dobré plody Ducha svatého. Lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání.

To je hezké přání, ale jak ho uskutečnit? Odpověď zazněla ve vyprávění o Svaté zemi. Přiveď vodu do své vyprahlé duše.

Jsou tři takové cesty, jak to udělat:

První je modlit se za sebe. Občas se lidé zlobí a říkají: „Já se modlím, aby mi Pán Bůh pomohl a stejně se mi nedaří!“ Ale modlitba za sebe nespočívá v tom, že zahrneme Hospodina úkoly, které má splnit. Modlitba za sebe je spočinutí v náruči milujícího Otce. Myslím v ní na Boha, který mě má rád. Mluvím s ním o svých pocitech, radostech, starostech, pokušeních, strachu… „Pane, podívej se, jak mi je, a smiluj se nade mnou.“ Kdo se naučí takto modlit, otevře Duchu svatému širokou cestu do své duše.

Druhý způsob, jak se otevřít a Duchu svatému a zakusit jeho působení, je modlitba za druhé. Když se s láskou za někoho modlíme, v té chvíli Bůh zahrnuje svoji láskou nás. Ptali se jedné maminky, která se modlila za své nemocné dítě: „Proč se pořád modlíš, když se jeho stav nelepší?“ „Protože jen na kolenou dostávám sílu a naději, která mě drží při životě…“ A to je dílo Ducha svatého. Nezbaví nás zkoušky, ale dá nám sílu obstát.

Třetí způsob, jak otevřít cestu Duchu svatému je sebezápor a konání dobra – každý skutek lásky nás naplňuje radostí, která pochází z působení Ducha svatého. Sebezápor neznamená jen, že se něčeho vzdáme. Je to odhodlání dát přednost dobrým věcem. Pro někoho je těžké přijít na mši svatou, májovou pobožnost, pomodlit se růženec, odpustit, pomoci někomu, ale když se překoná a udělá, co je správné, odchází z kostela či modlitby naplněn radostí a pokojem. Odchází obdarován Duchem svatým.

Modlitba spočinutí v náruči milujícího Otce, modlitba za druhé a konání dobra spojené se sebezáporem – to jsou tři cesty, které otvírají náš život moci Ducha svatého.

Díky práci člověka a vodě vzkvétají oázy. S našim přičiněním a s působením Ducha svatého může rozkvést náš život do krásy a přinášet dobré plody. Kéž se tak děje.