Sliby Bohu

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně – ve dne (Jan 1,1-18) | 25. prosince 2016

Jakou váhu má dnes slovo? Často malou. Dnes něco zazní a zítra už to neplatí. Tak to někdy chodí u lidí. Ale u Boha je to jiné.

Bůh nám dal své slovo a jeho slovo se stalo tělem. Slíbil nám spásu a v Kristu nám ji daroval. Splnil, k čemu se zavázal. Jeho slovo platí a má obrovskou moc. Maria se díky tomu stává matkou, Josef pěstounem. My se díky slovům, které svěřil Bůh své církvi, stáváme křesťany, jsou nám odpuštěny hříchy, stáváme se manželskými páry, kněžími, jsme očišťováni, uzdravováni, posvěcováni. Bůh působí denně nespočet divů v celém světě. A my jsme svědky a účastníky těchto velikých událostí. A ani si někdy neuvědomíme, že se jedná o zázraky. Křest, biřmování, svátost smíření, eucharistie, pomazání nemocných, zdánlivě všední obřady jsou pokaždé velmi mimořádné události. Jsou to chvíle, kdy sám Bůh promlouvá a koná skrze svou církev, kdy se jeho slovo stává tělem, a našim úkolem je vidět a žasnout, chválit a děkovat.

Děkovat i tím, že si budeme stát za svým slovem. Když jsme v životě řekli Bohu své ano, budeme se každý den pro toto své ano znovu a znovu rozhodovat a naplňovat ho vším, co konáme.

Slíbil jsem Bohu, že budu dobrým manželem, dobrou manželkou, rodičem, že budu vychovávat děti ve víře, že se po zpovědi nebudu lehkovážně vracet ke starým hříchům a budu statečně bojovat s pokušením či leností… a je mnoho jiných slibů, které při přijímání svátostí a ve svých modlitbách skládáme. Jak je plníme? Stává se i naše slovo tělem, skutkem, nebo jen prázdným zvukem a lží?

Bůh s námi uzavřel smlouvu a svoji část splnil. Dal nám v Kristu vše, co potřebujeme ke spáse. Na nás je, abychom to přijímali a odpovídali tím, že budeme v každodenním životě plnit své slovo, kterým jsme se Bohu zavázali.

V některých farnostech se konají výroční putování například k Mariánským svatyním. Byly morové epidemie, požáry, různé katastrofy a za jejich odvrácení naši předkové slíbili Bohu, že budou chodit děkovat na posvátná místa. A přestože už uplynuly desítky a někdy i stovky let, jejich slib naplňují i stávající generace. V našem soukromém životě něco slíbili rodiče, něco jsem slíbil já, před desítkami let, loni, minulý týden či včera. Při pohledu na dítě – Boha, který se stal člověkem, najděme odvahu plnit i tyto své sliby.

Bůh plní své slovo z lásky k nám. Protože nás miluje, zůstává nám věrný, i když my jsme nevěrní. Rozjímání u jesliček je pro nás příležitostí k probouzení a obnovování naší lásky k němu. Kéž je naše láska k němu tou nejvznešenější motivací, až budeme usilovat o naplnění slibů, kterými jsme Bohu zavázáni.