Sloužit Bohu v jeho rodině

Text k zamyšlení u příležitosti 10. neděle v mezidobí | 7. června 2015

Hádá se rabín s farářem, kdo z nich žije pravověrně. Debata nikam nevede, a tak ji rabín uzavře: „No, nebudeme se pořád hádat, vždyť oba sloužíme Bohu. Vy svým způsobem a já tím jeho.“

„Vy svým způsobem a já tím jeho.“ Velice trefná slovní hříčka rabína z anekdoty vede k otázce nás: Jakým způsobem sloužíme Bohu? Sloužíme mu „svým způsobem“? Což by se dalo přeložit podle sebe – tak jak nám vyhovuje. Nebo „jeho způsobem“? Tak jak on si přeje. Je naším úkolem toto stále objevovat. Tím, že bereme vážně Ježíšova slova. Tím, že zpytujeme svědomí a denně si přiznáme pravdu o sobě. Tím, že sami sebe vychováváme.

V evangeliu jsme četli, že za Ježíšem přišli jeho příbuzní a on je nechal stát venku. Neudělal to jako projev neúcty, ale aby ukázal velmi důležitou věc. Od křtu jsme Ježíšovými příbuznými i my. Je to úžasná věc, na základě našeho souhlasu (resp. souhlasu našich rodičů) jsme adoptováni do Boží rodiny. Ale evangelium nám zároveň říká, že to není to nejdůležitější. To samotné nestačí. Záleží na tom, zda vědomě žijeme podle jeho vůle. Tedy, zda sloužíme Bohu „jeho způsobem“ nebo jen „svým způsobem“ – tak, jak se nám to zrovna hodí, jak to zrovna potřebujeme?

„Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka“ (Mk 3,35).

Podstata šťastného života celé rodiny je, že už tady na zemi žijeme pro Boha. Tomu říkáme, že mu sloužíme. Ne jako otroci, ale jako přátelé. Přemýšlejme tedy o tom, zda toto své přátelství žijeme tak, jak to vidí on – „jeho způsobem“ nebo jen tak „po svém“.

A jelikož život není černobílý, udělejme dnes zase jeden krok blíž směrem Bohu, přibližme se tomu, jak to s námi vidí Bůh. Dětem pak umožněme zapojit se do života církve, farnosti. Modleme se denně za ně a s nimi. Ukažme jim bez velkých slov – svými skutky naši víru. Podporujme jejich křesťanské vzdělání. Není to jednoduché, ale je to možné každému, kdo opravdu chce.