Smysl sinajské smlouvy

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí | 15. září 2013

Na hoře Sinaj dostali Židé a s nimi celý svět Boží zákon, jehož srdcem je Desatero. Dnes si máme říci něco o této významné události.

Pro tuto horu se používá pět jmen:

Sinaj (z hebr. SNE – keř) nám připomíná hořící keř, ze kterého promlouval Bůh k Mojžíšovi.

Kedamot (z hebr. KADMON – prastarý) nám připomíná, že Boží zákon je starší než stvořený svět.

Cin (z hebr. NICTAVU – bylo jim přikázáno). Lidem bylo přikázáno zachovávat zde zjevený Boží zákon, který spočívá jak v příkazech, tak zákazech.

Kadeš (z hebr. KADOŠ – svatý) nám připomíná, že byl Izrael povolán ke svatosti, kterou plnění přikázání přináší. Tato myšlenka by mohla někoho přivést k domněnce, že když splní všechna přikázání, bude svatý. Ale tak to není. Přikázání nejsou cíl, ale jen cesta ke svatosti. Být svatý znamená podobat se Bohu v jeho moudrosti a lásce. Svatost se rodí z posvěcení – z přijímání Boží milosti, která nám dává sílu plnit přikázání. Přikázání (která jsou často nad naše síly) jsou tu tedy proto, abychom usilovali o Boží posvěcení – o Boží milost, pomoc a spolupracovali s ní.

Paran (z hebr. PRU – množte se) připomíná zaslíbení, že těm, kdo zachovají Boží zákon, Bůh požehná a zajistí budoucnost.

Proč byla vybrána hora Sinaj? Existuje takové vyprávění, že když Bůh vybíral místo, kde by lidem svěřil Zákon, hlásili se o tuto čest izraelské hory Karmel a Tavor. Ale Bůh si vybral Sinaj, která pokorně stála a nikam se netlačila. Je to obraz, který nám chce říci, že Boží zákon pokorné (ty, co si jsou vědomi, že bez Boží pomoci ho nejsou schopni plnit) povyšuje a pyšné (kteří by se chtěli chlubit tím, jak ho svými silami plní) sráží na zem. Dalším důvodem, proč si Bůh vybral horu Sinaj je, že byla na místě, které nikomu nepatřilo. Tak si Boží zákon nemůže nikdo přivlastnit a každý může přijít, aby se z něj učil a získal moudrost. Třetím důvodem bylo, že Sinaj je na poušti. To nám připomíná, že přijmout Boží zákon vyžaduje ochotu opustit pohodlí a vydat se na náročnou cestu. Žít podle přikázání není procházka růžovým sadem. Je to trnitá a náročná cesta plná obětí a překonávání sebe sama. Když se ptáme, proč to musí být tak náročné, dostáváme odpověď: Proto, abychom se při jeho plnění naučili pokorně hledat Boží milost a spolupracovali s ní. To objevil svatý Pavel, který v druhém čtení říká: „Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli dříve jsem byl rouhač, pronásledovatel a násilník… Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila… (1Tim 1,12nn)“

U hory Sinaj se udála mimořádná věc. Bůh se zjevil celému národu najednou. Bible říká, že celý národ – ne jen nějaký vyvolený člověk – se setkal s Bohem. A vyjadřuje to zvláštním způsobem. Písmo říká: „Lid viděl hlasy.“ Hlas přece vidět není, ale zde se událo něco mimořádného. Lidé vnímali sdělení Božího zákona sluchem i zrakem. Byla to natolik děsivá zkušenost, že prosili Mojžíše, aby jim dělal prostředníka, protože se báli, že zahynou. U hory Sinaj dal Bůh poznat lidem svou moc. Jednal s celým národem, aby všichni věděli, že Boží zákon platí pro všechny. Zároveň jsou ale všechna přikázání vyslovena v jednotném čísle: ty věř, ty cti Boží jméno, ty zachovávej sváteční den, ty cti otce a matku… Ty se nikdy nevymlouvej na ostatní, že něco nedodržují, protože zákon platí pro všechny a pro každého – na prvním místě pro tebe. I když jsou na světě miliardy lidí, Bůh má k tobě osobní vztah. V Zákonu nám Bůh jasně sdělil svou vůli. Bohu není jedno, co děláme a jak se chováme. Ví, co je pro nás a pro svět dobré, chce abychom to konali a u něho k tomu čerpali sílu.

Uzavření smlouvy na Sinaji trvalo 120 dní, během kterých Židé poznali Boží moc, ale také projevili lidskou slabost. Došlo ke vzpourám, vraždám, modloslužbě, lid trápily pochybnosti, Mojžíš rozbil první desky Desatera – bylo to velmi bouřlivé období. Ale všechno to končí slavností Jom kipur – dnem usmíření. Lidé se obrací k Bohu, přijímají Zákon, vyjadřují ochotu a touhu ho dodržovat, Bůh jim odpouští a dává nový začátek. Začíná platit Sinajská smlouva, kterou vystihují názvy hory Sinaj:

Sinaj (keř): Zde promluvil sám Bůh a celý národ to viděl. Kedamot (prastarý): Dal nám Boží zákon, který je starší než stvořený svět. Cin (bylo jim přikázáno): Přikázal nám ho zachovávat. Kadeš (svatý): Protože to je cesta ke svatosti. Paran (množte se): Kdo tak činí, přitahuje Boží požehnání a Bůh zajistí jeho budoucnost. To platí pro jednotlivce i národy.