Smysl života

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí | 11. září 2011

Otázka po smyslu života provází lidstvo od samého počátku. „Proč tady jsem? Co tady vlastně dělám? Jaký má můj život smysl?“ Na tyto otázky může mít každý člověk svou jedinečnou odpověď. „Smyslem mého života jsou děti, rodina, práce, poslání, sport, úspěch…“ To jsou jen některé odpovědi, které dávají v rozhovorech známí lidé. Jakou odpověď dáme my?

Než ji vyslovíme, podívejme se na život kolem nás – na zákonitosti stvoření. Jednoduše můžeme říci, že rostlina existuje proto, aby dozrála a vydala plody. Podobně je tomu u člověka. Jsme tu, abychom vyzráli a vydali plody. A to jak v rovině přirozené, tak v rovině duchovní. V jednom otcovském požehnání je to pěkně vystiženo:

Ať dá Bůh tvému tělu, aby bylo zdravé, a dopřeje ti syna, který bude radostí tvou.

Ať dá Bůh tvé duši, aby byla dobrá, a přijme tě za syna, abys i ty byl radostí všech.

Mnoho lidí má touhu ve zdraví předat život a zkušenosti, zanechat po sobě potomstvo, ať už fyzické nebo duchovní. A když k této přirozené touze doplníme i duchovní rozměr – aby naše duše byla dobrá a přijala Boha za svého milujícího otce, máme tu jednu z odpovědí po smyslu života.

Další odpověď na otázku, proč jsme na světě, dává Bible, která říká: Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Dostali jsme život proto, abychom fyzicky a duchovně vyzráli v osobnost, která bude krásným Božím obrazem, která bude přinášet plody Dobra. To je smysl života. Zní to jasně a srozumitelně, ale ve světě vidíme mnoho lidí, kteří těmto slovům nerozumí. Někteří se považují od narození za zralé a dokonalé osobnosti a odmítají se jakkoli měnit. Natož pak měnit se k obrazu Božímu.

Jiní lidé si pojem vyzrát vykládají špatným způsobem. Jako příklad si můžeme uvést žáka, který opíše písemku z učebnice a chlubí se, jak na učitele vyzrál. Neví, že jednou stane před tím, na kterého tímto způsobem vyzrát nejde. Který vidí vše a soudí podle pravdy, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu:

Tu si ho pán zavolal a řekl mu: „Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?“

Když jsi přijal mou otcovskou lásku, mé odpuštění a nový život, proč jsi mě nenapodobil, proč ses nestal mým obrazem?

Znát nějakou definici smyslu života nestačí. Je potřeba podle ní žít. Hlásat ji ve světě svým životem.

Pane Ježíši, přijímám, že jsem poutníkem na cestě. Vyznávám, že jsem člověk hříšný, ale chci dozrávat k dokonalosti, dokud mě nezavoláš na věčnost. Chci tě hledat každý den svého života a stávat se tvým dítětem. Chci být tvým stále věrnějším obrazem. Napodobovat tě ve tvé dobrotě a lásce. Chci pečovat o svůj život, rodinu a svět podle Božích rad. Prosím tě smiluje se nade mnou a dej mi svého Ducha, ať mě vede a posiluje. Amen.