Starozákonní eschatologie

Pojem eschatologie je ze dvou řeckých slov: eschatos – poslední a logos – nauka. Eschatologie je nauka o konci člověka a světa, jak ho dnes známe. Pomocí proroctví nás uvádí do budoucnosti a naznačuje, co nás čeká. Je plná obrazů a může se týkat budoucnosti blízké i vzdálené.

Budoucnost zajímá mnoho lidí. Zajímá je, co je čeká a nemine. Chtějí poodhalit svůj osud. Odedávna se ptají hvězd, křišťálových koulí, karet, zvířat a dokonce mrtvých… V době slávy Říma byli rozšíření věštci – hariolus, kteří se zabývali odhalováním budoucnosti. Tu věštili z letu ptáků, z vnitřností zvířat, ze studia Sybilyných knih… Neměli snadný život. Věštění budoucnosti prostých lidí bývalo potíráno a doptávání se na budoucnost císaře byl dokonce hrdelní zločin trestaný upálením. Přesto se tito lidé hojně vyskytovali, protože jejich služby byly velmi žádané. Znát budoucnost totiž znamená mít moc. Dává to šanci se správně rozhodnout a dosáhnout úspěchu. Co by dnes lidé dali, aby znali výherní čísla nějaké sázkové hry. Ale přes množství moderních věštců se žádnému z nich nedaří tyto informace podat. Je to proto, že jsou to podvodníci a lháři.

Křesťanství odsuzuje zkoumání budoucnosti pomocí magie, věštění, horoskopů a podobných věcí. Jediný, kdo může budoucnost poodhalit, je Bůh. Proto věnujeme pozornost pouze proroctvím, která nám Bůh sdělil skrze proroky, aby nás poučil a připravil na to, co přijde. Co nám tedy odhalují starozákonní proroci ve svých vizích? Všechna eschatologická proroctví mají v sobě poselství, ze kterého se můžeme poučit. Ukazují, že v dějinách se často objevuje tato posloupnost: blahobyt, zapomenutí na Boha, opuštění Božího Zákona, hřích, šíření zla, otroctví (člověk zotročený vášněmi, touhami, požitky a hříchy není schopen konat dobro), neštěstí, bolest, pokání, záchrana, Boží vláda, štěstí a radost… To platí pro jednotlivce, rodiny i národy. Kdybychom to chtěli vyjádřit slovní hříčkou můžeme říci, že proroci varují: Bez Boha bude bída. Nejprve duchovní, pak morální a nakonec hmotná. Přijde strádání, které obrátí člověka proti člověku a zemi změní v peklo. Člověk se odvrátí od Boha a zničí svět, který mu byl svěřen. Je to katastrofa, za kterou si můžeme sami. Ale nezůstáváme v ní sami. Bůh nás neopouští. Jako jednal s Izraelem, jedná i s námi.

Starozákonní proroci připomínají: Jahve, Bůh Izraele, neporušil svou věrnost vůči potomkům Abrahamovým. Když se pro své hříchy ocitli ve vyhnanství, posílal jim proroky, kteří předpovídali konec zajetí, návrat do vlasti a obnovení království. Jeremiáš zaručoval návrat, který popisuje jako nový východ z Egypta (31,1-27). Národ se vrátí domů a uzavře s Bohem novou smlouvu, která nebude napsána na kamenné desky, nýbrž lidem do srdce (31,33). Ezechiel hovoří o tom, že Bůh dá lidem nové srdce a vloží do něho svého ducha (36,26n), Joel ví, že tento Boží duch bude vylit i na otroky a otrokyně (3,1n). Vznikne nový Izrael z „pozůstatku lidu Josefova“ (Am 5,15), který se bude vyznačovat spravedlností (Iz 1,26-28), svatostí (4,2). Vrcholem předpovědí proroků je představení Mesiáše – Božího vyvoleného, který obnoví Boží království na zemi.

My žijeme v době, kdy se tato proroctví naplňují. Mesiáš, Ježíš je uprostřed nás. Jsme s ním spojeni v modlitbě, svátostech, v církvi, která je Božím lidem. Čím víc se mu podobáme, čím věrněji ho následujeme, tím je Boží království zde zjevnější. Pro nás, naše rodiny, pro naši společnost je jediná cesta jak dosáhnout spravedlnosti a pokoje – osobní život s Ježíšem. Tomu nás učí proroctví Bible. Moje šťastná budoucnost má jméno Ježíš. Čím dřív to pochopím a přijmu, tím líp pro mě i pro celý svět.