Stateční zachránci

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí | 25. ledna 2015

Občas se stane, že položíte dětem otázku a vzápětí toho litujete. Stalo se to i jednomu učiteli náboženství. Přečetl dnešní úryvek evangelia a zeptal se dětí: „Co to znamená, že Ježíš udělá z učedníků rybáře lidí?“ Nad celkem nevinným dotazem se strhla bouřlivá diskuse. „To znamená, že budou lovit lidi,“ spustilo první dítě. „Já jsem četla, že zlí otrokáři lovili v Africe černochy,“ přidalo se druhé. „To černoši lovili misionáře, aby je mohli sníst,“ dodalo třetí. Není divu, že vyučujícímu zatrnulo. Jak z této debaty ven? V tu chvíli přišla spásná myšlenka. „Děti,“ zeptal se, „už jste někdy slyšely o tom, že se někdo topil?“ Děti byly zaujaty novým dotazem a začaly vyprávět o ubohých topících se a jejich statečných zachráncích. Pak už byl jen krok k tomu, aby se dozvěděly, že učedníci nejsou lovci, nahánějící kořist, ale záchranáři, kteří pomáhají zachraňovat před smrtí. Podařilo se vysvětlit dětem, že církev je loď, do které můžeme nastoupit a bezpečně v ní plout rozbouřeným světem do nebeského přístavu. A Ježíšovi učedníci jsou v této lodi na stráži, aby po cestě pomáhali všem, kdo to potřebují. Hodina dopadla dobře a také my z ní můžeme získat poučení.

Ježíš i nás volá, abychom v korábu církve proplouvali světem a nabízeli záchranu vše11m, kdo to potřebují. V moři světa je mnoho lidí. Někteří zatím statečně plavou a do žádné lodi se jim nechce. Vedle nich plavou ti, kdo se sotva drží nad hladinou, ale ze zásady, hrdosti či strachu odmítají pomoc. V tomto smyslu nechtějme být hrdiny, kteří řeší své problémy zásadně sami. Přijímejme pomoc od Boha, abychom ji pak mohli dát druhým. Není ostuda přiznat, že jsem unavený a vyčerpaný a přijmout podanou ruku. V životě každého totiž jednou přijde chvíle, kdy si uvědomíme, že naše síly a možnosti jsou omezené, že potřebujeme pomoc z nebe.

Třeba rodiče, kterým na dětech opravdu záleží, občas zjistí, že výchova je tak náročná a složitá, že nezbývá než pokleknout a modlit se. V každém manželství přijdou těžké chvíle, a jak je dobře, když se jim podaří doklopýtat do lodi kostela a ve zpovědnici odevzdat Bohu své trápení a přijmout milost pro další putování. Jak jsou rádi těžce nemocní a umírající, když jim přivedou kněze, aby se za ně pomodlil. Jako byste je vytáhli z moře strachu a beznaděje a usadili je do záchranného člunu víry a Boží blízkosti.

Svět potřebuje rybáře, kteří jsou ochotní opustit své sítě (čili vzdát se svých zájmů ve prospěch druhého), a pomoci lidem v moři starostí a trápení. Těmito rybáři byli apoštolové a Ježíšovi učedníci. Dnes jsme to my. Byli jsme pokřtěni a křtem jsme se octli na palubě veliké lodi církve. Když v ní žijeme, můžeme se těšit ze zázemí, které nám poskytuje, a zároveň pomáhat těm, kdo volají o pomoc. Kéž bychom byli dobrými a pozornými rybáři – zachránci.