Světlo národů

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu (Lk 2,22-40) | 2. února 2020

Jednoho dne opat připravoval na křest rodiče malého dítěte. Protože je neznal z bohoslužeb, zeptal se jich, kam chodí na mši svatou. Muž mu na to odpověděl: „Já do kostela nechodím a víra mi nijak nechybí.“ Opat na to pokýval hlavou a pravil: „To je proto, že víra je jako maják na mořském pobřeží.“ Muže to zaujalo a zeptal se: „Maják na pobřeží? Co tím myslíte?“ Opat se ujal slova a vysvětloval: „Víra je jako maják. Za jasného, krásného počasí si majáku nikdo moc nevšímá, ale za temné bouřlivé noci je nenahraditelným zachráncem. Není divu, že, když se vám dobře daří, máte pocit, že vztah s Bohem nepotřebujete. Ale až přijdou těžké chvíle, budete rád, že ho máte.“ Na to se muž pohrdavě usmál: „Tak až přijdou těžkosti, se kterými si nebudu vědět rady, já se stavím.“ Na to opat pokýval hlavou a pravil: „Já bych s tím neotálel. Jan Neapolský říká: ‚Běžte k lékaři, dokud můžete, aby se vám nestalo, že nebudete moci, až budete chtít.‘ A já vám říkám: ‚Hledejte světlo víry, dokud můžete, aby se vám nestalo, že ho nebudete moci najít, až ho budete potřebovat.‘“

Věřit znamená žít ve světle. Pro toho, kdo žije v temnotě, může setkání se světlem znamenat bolest. Každý, kdo někdy vyšel z tmavé místnosti do poledního jasu, to zná. Kdo ale pozná život ve světle, už z něho nechce odejít. I v duchovním životě platí, že je těžké si přiznat pravdu o sobě, své chyby. Když si je přiznáme, museli bychom něco změnit, vyjít na světlo, poznat správný směr a řídit se jím. To se ale mnohým nechce.

Jsou pak lidé, jak jsme slyšeli v příběhu, kteří si světlo víry nechávají na horší časy. Bůh je pro ně záchrana ve chvílích, až bude zle. My ale nejsme povoláni, abychom věděli, kde hledat světlo až bude zle. Jsme povoláni do něho vstoupit a žít v něm. Díky světlu víry můžeme nacházet nejen oporu v těžkostech, ale smysluplně prožívat každý přítomný okamžik. Můžeme žít s vědomím Boží lásky, rozlišit, co je pokušení a co výzva.

Dnešní liturgie obsahuje symbol světla, to nám na začátku připomněly i požehnané rozžaté svíce. Tento symbol nám ukazuje na Ježíše – on je tím světlem, ve kterém my můžeme přebývat. Nemáme jen poznávat jeho učení, ale jeho samotného. Za to Simeon velebil Boha, když vzal dítě Ježíše do náruče. I my můžeme vstoupit do přátelství s ním, i my se můžeme těšit z víry, která osvěcuje naše kroky tím více, čím více a důvěrněji ho známe.