Tělo obětované za život světa (3/5)

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Jan 6,41-51) | 12. srpna 2018

Dnes se zamyslíme nad poslední větou evangelního úryvku: „A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Co tato slova znamenají?

K jejich pochopení nám může pomoci vzpomínka na P. Pia z Pietrelciny. Jeho životopisy uvádějí, že mši svatou slavil víc jak tři hodiny. Mnozí se nad tím pozastavovali a ptali se, proč tak dlouho. Odpověď je jednoduchá. P. Pio při mši svaté prožíval s Ježíšem tři hodiny, během kterých Ježíš na kříži umíral. Jak je známo, měl P. Pio stigmata, Kristovy rány, a ty ve chvíli proměňování nejvíce krvácely. P. Pio se tak stal viditelným znamením toho, co se děje při mši svaté. Chléb, který přinášíme, se stává tajemným tělem Ježíše Krista, obětujícího se za naši spásu.

Podle životopisců čekali lidé i několik hodin, aby se mohli zúčastnit mše svaté, kterou P. Pio slavil. Určitě to pro ně byla mimořádná událost. A zde je potřeba říci, že taková je úplně každá mše svatá. Ať ji slaví jakýkoli kněz, vždy je to mimořádná událost, při které se setkáváme s Kristem a se zpřítomněním jeho oběti. A k té se máme připojit.

Učinit tak můžeme různým způsobem. P. Pio byl povolán prožívat Ježíšovu oběť a utrpení ve chvíli proměňování bolestí na svém těle. Svátky mučedníků a mučednic nám připomínají křesťany, kteří se sjednotili s trpícím Ježíšem při různých pronásledováních. Svátky ostatních svatých nám pak připomínají tisíce věřících, kteří přinášeli každodenní oběti pro dobro bližních a slávu Boží v řeholích, v manželství a v rodičovství.

S křížem a utrpením se setkáváme v dětství, dospívání, dospělosti i ve stáří. Každý z nás by mohl v této chvíli vydat svědectví o nejrůznějších bolestech fyzických, duševních i duchovních. V nich se během svého života dotýkáme Ježíšova kříže. A mše svatá je chvíle, kdy se všechny tyto naše oběti mají spojit s obětí Ježíšovou. Mají se sjednotit a obětovat za záchranu nesmrtelných duší.

Každý z nás tak může a má mít podíl na spáse světa. To je veliká věc. A pro toho, kdo to pochopí, i veliká radost, vyznamenání a povzbuzení. Kdo se naučí ve mši svaté z lásky a s láskou obětovat své bolesti, získá od Boha veliké milosti ke statečnému snášení každodenních těžkostí.

Mše svatá v sobě skrývá nesmírné bohatství. Dnes si díky P. Piovi odkrýváme rozměr oběti, ke které se my přidáváme. Malými krůčky se tak můžeme připravit na velké věci. Každodenní slavení mše svaté, a tedy spojování se s Ježíšem a jeho obětí, nám dá sílu pro naše životní zkoušky. Přeji nám všem, ať stále více objevujeme zdroj síly, kterým je eucharistie. Při jejím slavení odevzdávejme Kristu svá trápení a čerpejme milost pro každodenní život.