Učiníme si příbytek

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle velikonoční (Jan 14,23-29) | 26. května 2019

Dnes slyšíme Ježíše hovořit o tom, že se v nás chce zabydlet: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Aby se v nás Bůh mohl zabydlet, abychom dokázali naši lásku k Bohu, je třeba zachovávat jeho slovo. Co tedy dělat proto, abychom Boží slovo nejen slyšeli, ale také milovali a zachovali? Prvním krokem je naučit se dobře naslouchat. Vnímat nejen to slovo, ale také toho, kdo ho vyslovuje. Přijímat ho nejen rozumem, ale také srdcem. Jak to dělat? Odpověz jsme si příběhem.

Po nádherném koncertě, který vedl světoznámý dirigent, se o něm někteří vyjadřovali, že vedl orchestr jako bůh. Mniši, kteří to zaslechli se pohoršovali a říkali: „To je přece rouhání.“ Ale opat měl pochopení a pravil: „Svým způsobem můžeme říci, že je to hezké přirovnání. Bůh je velkým dirigentem a my jeho orchestrem. Dobří hudebníci dělají dvě důležité věci. Sledují taktovku a inspirují se tím, co vyzařuje z dirigentovy tváře. I my máme poslouchat taktovku – Boží přikázání a snažit se vnímat vše, co vyzařuje z Boží tváře. Díky tomu se pak náš život může stát nádhernou symfonií, kde vládne souhra a všechno ladí.“ Mniši to poslouchali, pokyvovali hlavou, ale najednou se jeden zeptal: „Víme, že Boží přikázání najdeme v Bibli, ale kde máme hledat Boží tvář?“ Opat se usmál: „Boží tvář se zrcadlí v duši každého člověka podobně, jako se slunce zrcadlí v klidné hladině jezera. Kdykoli se ztišíme v modlitbě, můžeme začít vnímat její zář.“

Hudebník, který by sledoval jen taktovku dirigenta, bude hrát možná přesně a dokonale, ale bez ducha. Naopak hudebník, který by se chtěl řídit jen emocemi, které vysílá dirigentova tvář, vnese do orchestru chaos a zmatek.

Pro správný duchovní život je velmi důležité vnímat nejen Boží přikázání, ale Boha samotného. Bůh není zákoník, ale osoba, milující bytost. Je tedy třeba znát pravidla života, ale i toho, který k nám denně s láskou a milosrdenstvím přichází. A to je umění, kterému se učíme celý život.

Přeji sobě i vám všem, abychom žili s vědomím, že jsme součástí tohoto (symbolického) orchestru. Na každém z nás záleží, jak bude znít koncert našeho života, naší farnosti, naší obce. Kéž nikdy nezapomeneme na dirigenta, který nejen udává řád a tempo, ale zjevuje nám svou tvář. Tvář, kterou musíme objevovat a znát, abychom byli věřícími (a ne jen lidé vykonávající náboženské povinnosti). Kéž takto připravíme své nitro, aby se mohlo stát domovem pro Otce, Syna a Ducha Svatého.