Uzdravení slepého

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní (Jan 9,1-41) | 22. března 2020

Je skvělé, když může člověk spatřit svět, ale ještě skvělejší je, když může ve světě spatřit Boha. Nedávno jsem slyšel jednu ženu, která říkala: „Když se dívám, jak svět žil, tak se nedivím, že ho Pán Bůh opustil.“ Když se zamyslíme nad tím, jaký svět v poslední době byl, jak lidé žili a hřešili, může v nás, tváří v tvář tomu, co se v něm nyní děje, vyvstat otázka: „Nemá ta žena pravdu? Není pandemie Boží trest?“ Odpovězme si příběhem.

Jednou přišla za opatem vystrašená žena a ptala se: „Abbé, myslíte, že nás Bůh pohromami trestá?“ Opat se na ni laskavě podíval a pravil: „No, někdy bychom si to zasloužili, ale když se začteme do evangelií, tak zjistíme, že Ježíš lidem neubližoval, ale pomáhal. Na nikoho neseslal nemoc, ale mnohé uzdravil. Neuváděl do hříchu, ale hříchy odpouštěl. Nestrašil, ale dával naději. Hříšníky netrestal, ale nechal se potrestat za ně! Co myslíte, když takto jedná Boží Syn, jak asi jedná jeho milující Otec?“

Je dobré si v dnešní době připomenout, že nejrůznější zlo je často důsledkem špatných rozhodnutí a skutků člověka. Ale najdou se lidé, kteří podlehnou pokušení přisoudit to všechno rozhněvanému Bohu. Je třeba se inspirovat dnešním evangeliem, sestoupit se slepcem do rybníka Siloe a smýt si prach a špínu z očí, abychom viděli Boha takového, jak nám ho Ježíš odhalil. Jako společenství tří milujících osob, jako společenství lásky, které člověka hledá, volá a chce zachránit.

Slepec z evangelia pokorně poslechl, když ho Ježíš poslal, aby temnotou doklopýtal ke hladině rybníka. Dává nám inspirativní poučení, které se však mnohým nelíbí. A to, že se záchrana člověka neobejde bez naší spolupráce. Bez pokory, poslušnosti a klopýtání. V tom nás už v uplynulém týdnu inspiroval sv. Josef. Spolupráce s Bohem může být někdy náročná, ale na druhou stranu platí, že kdo s důvěrou hledá a následuje Boží volání, toho Pán vyvede i z těch nejtemnějších zkoušek. A to je důležitá pravda, na které máme stavět svůj život. To je ten radostný příslib dnešní neděle.

S tímto vědomím se obraťme k Bohu a s velikou důvěrou ho prosme: Pane, prosíme tě, uzdrav nás, abychom slyšeli tvůj hlas a viděli tvou laskavou tvář. Naplň nás svojí moudrostí a láskou, abychom dobře prožili tyto dny zkoušek. Dej zakusit svou blízkost všem nemocným. Žehnej všem, kdo se o ně starají a zahrň svou milostí umírající, aby dosáhli života věčného v nebi. Děkujeme ti, Pane, za naději, kterou nám dáváš a s důvěrou ti odevzdáváme celý svůj život, neboť ty žiješ a kraluješ navěky věků. Amen.