Vejít těsnými dveřmi

Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí | 21. srpna 2016

Na jedné kreslené anekdotě stojí svatý Petr u nebeské brány a dívá se velmi překvapeně a nedůvěřivě na muže, který chce vstoupit do ráje. Není se čemu divit, chlapík má na sobě červené oblečení, na hlavě rohy, v rukou vidle, no prostě čert jak vyšitý. Pod obrázkem pak stojí napsáno: „Omlouvám se, zemřel jsem na večírku, tohle je jen kostým.“

Nikdo z nás nezná délku svého života, čas své smrti. Stejně tak nevíme, jak na tom v dané chvíli budeme. Podstatné je, v jakém stavu se bude nacházet naše nesmrtelná duše. Aby byla připravena, dává nám Ježíš v evangeliu radu: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!“ Jak tomu rozumět?

Můžeme si pomoci obrazem ze světu sportu. Představte si, že by si sportovec při tréninku řekl: „Ty překážky jsou moc vysoko, dám si je níž, ať se nemusím tak namáhat, ten oštěp je moc těžký, udělám si lehčí, ať se mi lépe hází, nebo střelec by si zvětšil terč, aby se mu do něj lépe trefovalo.“ Na tréninku možná věc příjemná, ale na závodech by to byla katastrofa. Takový přístup by se hrubě nevyplatil.

Myslíte, že je tento příměr přitažený za vlasy? Kdo by něco takového dělal? Přitom se najdou takoví lidé. A to dokonce v oblasti, kde se bojuje o vítězství nejcennější – o věčný život. Přiznejme si: kolikrát jsme i my v pokušení snižovat nároky, které jsou dány Božím zákonem. Kolik omluv dokážeme vymyslet, když se nám nechce plnit naše povinnosti.

Proto Ježíš vyzývá: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!“ Buďte sami na sebe nároční. Snažte se, abyste nový den prožili lépe než ten uplynulý.

Jeden učenec řekl: „Ve vztahu k Bohu jsou lidé lhostejní, poctiví a milující. Lhostejní Boží zákony a přikázání neplní, poctiví je plní přesně tak, jak je potřeba, milující neváhají udělat i něco víc, a to z vděčnosti a z lásky k Bohu.“ Ke které skupině se chce zařadit já?

Možná řeknete: „Vždyť já bych tak chtěl patřit mezi ty milující, ale mám málo sil a slabou vůli.“ Tak už to prostě je, že se ctnostnými nerodíme, ale stáváme. A Bůh nám v tom rád pomáhá. Nejprve ho denně volejme, aby nás před naší slabostí chránil. Jeho pomoci si většinou všimneme až zpětně, tak mu za ni děkujme. Když pak vidíme, že nám Bůh pomáhá, roste naše láska k němu a my začneme toužit dělat mu radost…

Na sportovce při olympijských hrách v Riu shlíží z kopce Corcovado socha Krista, která má pozvednuté žehnající ruce. Je to krásný obraz naší každodenní reality. I na náš životní zápas Ježíš shlíží. A nejen to, záleží mu na nás a je s námi, aby nás v životě podpíral. Kéž mu to dovolíme, kéž pak s jeho pomocí dosáhneme svého velkého vítězství.