Velikonoční tajemství

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční | 15. května 2011

Být nesmrtelný je touha vepsaná do přirozenosti člověka. Když pomineme snažení všemožných alchymistů a lékařů, podívejme se na velkolepé stavby, slavné činy či tvorbu „nesmrtelných“ uměleckých děl, kterými člověk touží naplnit svou touhu po nesmrtelnosti.

Nám křesťanům je svěřeno velké tajemství – velikonoční tajemství. Totiž, že k věčnému životu a věčné slávě vede jediná cesta – poznání a přijetí Ježíše Krista.

Když se řekne tajemství, máme pocit, že jde o něco tajného, co by mělo zůstat skryto. Tajemství vskutku může být něco, co má zůstat ve skrytosti, intimitě, cenná informace, kterou je třeba střežit před nepovolanými… Tajemství je však také to, co nás přesahuje. Vesmír, Bůh, věčný život… To jsou tajemství, která nás vybízejí k hledání a zkoumání, k přemýšlení a rozprávění. Velikonoční tajemství v sobě spojuje oba tyto rozměry. Je intimní a cenné vyznání, nad kterým máme rozjímat a které máme střežit jako poklad. Jak zní?

Miluji tě takového, jaký jsi (takovou jaká jsi) a chci tě milovat navěky. Dávám ti svého jediného syna. On za tebe umírá a pro tebe vstává z mrtvých. Přijmi ho a budeme spolu šťastní. To říká Bůh každému z nás.

Toto tajemství je třeba střežit a chránit před zlým duchem. Pokušení, zlé touhy, ale i mínění lidí kolem nás, na pracovišti, ve škole nás mohou připravit o Boží lásku a přátelství. Velikonoční tajemství je třeba sdílet s Bohem, Marií… ve společenství bratří a sester.

Když slyšíme dobrou zprávu, máme touhu se z ní radovat. Nejlépe s ostatními lidmi. Proto se scházíme ke slavení mše svaté. Nejdeme jen litovat hříchů, děkovat za nějaké ty radosti nebo prosit o pomoc v životě. Jdeme slavit, že Ježíš žije a i nás volá k životu věčnému. Liturgie je oslava věčného života. Nezapomínejme na to! Když si položíme otázku: „Proč jdeš do kostela?“ Jakou dostaneme odpověď? Aby rodiče byli spokojení? Abych si splnil povinnost? Abych získal pomoc pro práci? Do kostela máme jít, abychom živili věčný život („Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Jan 6,54) a děkovali za něj Bohu! To je důvod k radosti při prožívání mše svaté.

Mějme vždy na paměti, zvláště při slavení mše svaté, Boží ubezpečení, že naše radost bude plná a věčná, že s námi počítá. Buďme lidmi s tělem na zemi, ale hlavou u Boha.